Ministryně Marksová přichází s návrhem, který není podložen žádnými analýzami a může nadělat víc škody než užitku. Vláda nedávno schválila na návrh ministerstva práce a sociálních věcí zákon o sociálním bydlení.
Na schváleném návrhu lze ocenit snad pouze dvě věci. Především to, že z původně povinné účasti obcí na systému se stala účast dobrovolná.
Tím druhým pozitivem je skutečnost, že návrh slučuje sociální dávky na bydlení, tedy příspěvek na bydlení a doplatek na bydlení, do dávky jediné. Tím výčet toho kladného končí.
POČÁTEČNÍ NÁKLADY
Zákon o sociálním bydlení tak, jak byl schválen, povede pouze k ad hoc rozdávání bytů za sociální nájemné, přičemž tuto libovůli budou hradit svými penězi daňoví poplatníci. V obcích, které nebudou chtít vstoupit do systému dobrovolně, bude totiž stát tuto službu zajišťovat skrze vlastní fond bydlení. Přestože schválený návrh bude mít velmi významný dopad do veřejných rozpočtů, zcela chybí podrobná analýza, na kolik vlastně celá tahle legrace přijde.
Podívejte se na ghetta v České republice.
Ministerstvo práce také zcela pominulo počáteční náklady na vytvoření potřebného bytového fondu, ať už půjde o majetek obcí vložený do systému, o byty vypůjčené od druhých subjektů za určitý nájem, anebo o byty nově postavené. Jak konstatuje například Hospodářská komora, aby se vůbec mohl systém sociálního bydlení spustit, půjde hned v počátcích o investici z veřejných peněz v řádu desítek miliard korun na pronájmy, rekonstrukce či výstavbu sociálních bytů a také na související potřebnou infrastrukturu.
NEUTRÁLNÍ?
A podnikatelé nejsou zdaleka jediní, kteří návrh kritizují. Proti se staví pravicová opozice, ale k zákonu má výhrady i ministerstvo pro místní rozvoj pod vedením Karly Šlechtové z ANO. Podle ministryně práce Michaely Marksové bude systém sociální- ho bydlení ve svých dopadech na státní i veřejné rozpočty neutrální.
Přitom ministryně Marksová není schopna ani doložit, kolik obcí se do projektu nakonec zapojí a kolik mohou tyto obce nabídnout bytů. Z toho by přitom bylo patrné, kolik zátěže zůstane na hrbu státu. Současně její úřad počítá s tím, že by se sociální bydlení mohlo týkat až půlmilionu lidí. Bez jakékoli analýzy návrh tvrdí, že náklady se vykompenzují tím, že řada nezaměstnaných se díky sociálnímu bydlení opět zapojí do práce, čímž stát ušetří na sociálních dávkách.
Návrh sice počítá s dvouletou přechodnou dobou u práceschopných občanů, podle čeho se ale bude hodnotit, zda mají o práci skutečný zájem, zůstává záhadou. Nepočítá se ani s tím, že po dobu, co budou tuto službu využívat, by měli občané například povinnost vykonávat alespoň veřejně prospěšné práce, aby tak částečně nesli systémové náklady, na něž se skládají ostatní občané. Ve svém důsledku povede zákon naopak k morálnímu hazardu, protože nebude uživatele sociálního bydlení nijak motivovat ke změně sociálního postavení – stejně jako cokoli, co je gratis. O tom, že zákon ještě více zapouzdří nízkou mobilitu pracovních sil, raději ani nemluvě.
SOCIÁLNÍ PELMEL
Jedním z deklarovaných přínosů zákona má být skoncování s ghettoizací měst a obcí. Ani tento problém ale stávající návrh neřeší.
Naopak v jeho důsledku budou na jedné kupě bydlet senioři, matky samoživitelky, handicapovaní, bezdomovci, propuštění vězni nebo narkomani. Jak budou v tomto sociálním pelmelu fungovat cílené sociální, mediační či zdravotní služby, ví čert. Zákon je pouze dalším z příkladů, jak socialisté chtějí páchat dobro za každou cenu – i za cenu, že nakonec dosáhnou pravého opaku.
Autor je publicista a redaktor serveru Česká justice
