Jednání mezi Velkou Británií a Spojenými státy o podmínkách budoucího volného obchodu v éře po brexitu narazilo. Sen Borise Johnsona o nové transatlantické dohodě o volném obchodu ohrožuje zásadní kontroverze, kterou jsou potraviny.
Američtí vyjednavači trvají na tom, aby Spojené království umožnilo neomezený dovoz amerických potravin. To dosud nemůže platit, protože tyto produkty - zejména maso a mléčné výrobky - nesplňují předpisy EU o bezpečnosti potravin a životních podmínkách zvířat. Přitom pokud by Johnsonova vláda USA v potravinách ustoupila, pravděpodobně by už nic zásadního nebránilo uzavření komplexní dohody o volném obchodu. Rovněž by tím umožnila dostupnost levnějších potravin v supermarketech a restauracích po celé Velké Británii.
Důvod, proč jsou americké potraviny tak levné, je ale jejich intenzivní produkce s využitím chemie, hormonů a nakládáním se zvířaty, které není ve Velké Británii a Evropě tolerováno. Britští vědci, zemědělci i spotřebitelské organizace, stejně jako zastánci práv na ochranu zvířat, požadují po vládě zachování současných předpisů o potravinách, které jsou díky EU jedním z nejpřísnějších na světě. Velká pozornost se věnuje zejména použití chemického chlorinátu k čištění jatečně upravených kuřat. Ten má ničit bakterie, kterým se v přeplněných uzavřených prostorách daří. Pro mnoho lidí není chemikálie určená k dezinfekci bazénů zrovna vhodným doplňkem stravy.
Navzdory kontinuálnímu slibu, že nebudou dělat kompromisy v oblasti bezpečnosti potravin a podmínek zvířat, konzervativci navrhli systém „dvojího cla“. Podle něj dovozy potravin z USA, které vyhoví stávajícím britským předpisům, nebudou podléhat clu, zatímco ostatní zaplatí dovozní daň. Tento pragmatický kompromis ale zastánci kvality potravin neuznávají. Poukazují zejména na souvislost mezi americkým potravinovým řetězcem a vývojem v onemocnění covid-19.
Británie už podobnou situaci zažila. V roce 1846 byly zrušeny tzv. kukuřičné zákony, čímž ostrovní impérium odstranilo vysoké sazby na dovážené potraviny. Podle příznivců uvolnění tak skončila nespravedlivá výhoda, kterou požívali britští zemědělci. Otevřely se cesty růstu volného obchodu a snížily se ceny potravin. Svým způsobem se jedná o obdobu dnešní debaty o dovozu amerických potravin, o která rozděluje ekonomické liberály a protekcionisty.
Ale přesto se toho tolik změnilo. Britové dnes oceňují nejen cenově dostupné, ale i bezpečné, zdravé a chutné jídlo zpracované způsobem, který respektuje planetu. A současné zákony to ukládají. A pak je tu „faktor brexit“. Potraviny jsou tak jednou z mnoha oblastí, v nichž Britové zjišťují, že za svůdný obraz post-brexitové „svobody“ se platí kompromisy, které je těžké spolknout, a to doslova.
Autor vyučuje na Fakultě humanitních studií a sociálních věd Anglo-Americké Univerzity v Praze.
