Komentář Igora Záruby: Bavorský pragmatismus

Bavorský premiér Horst Seehofer

Bavorský premiér Horst Seehofer Zdroj: ctk

Bohuslav Sobotka a Horst Seehofer
Bavorský premiér Horst Seehofer
Migranti na balkánské trase
Migranti na balkánské trase
Podpora migrace. V polovině února turecká armáda zintenzivnila útoky na pozice syrskýchKurdů. Podpořila tím přísun syrských běženců do tábora u jihotureckého města Kilis.
14
Fotogalerie

Mnichov, listopad 2015. Horst Seehofer, předseda bavorské CSU, peskuje před spolustraníky Angelu Merkelovou, kancléřku a šéfku sesterské CDU. Terčem jeho výpadu je kancléřčina vstřícná imigrační politika, která vyústila v závažný problém, jímž trpí nárazníkové zóny, jako je právě Bavorsko.

„Chceme kontrolu, řád a omezení. Je to v národním zájmu,“ žádá Seehofer. Odpovědí jsou mu ovace. Merkelová se dívá do země, následně shromáždění beze slova opouští. Mnichov, listopad 2016. Před delegáty CSU opět řeční Seehofer. Rozdíly jsou dva. Bavorský premiér mluví smířlivě. Na srdci má blaho své strany i Spolkové republiky. Varuje před extremisty a nastolením vlády levice – a v zásadě se, byť nepřímo, omlouvá Merkelové za rok starý výpad.

Rozdíl druhý – kancléřka na sjezdu není. CSU ji do Mnichova „z ochranných důvodů“ poprvé v historii nepozvala. Ano, Německo je rozdělené. A Evropa jakbysmet. Problém se jmenuje uprchlická vlna a její dopady. Pro Němce a jejich představitele je to záležitost ekonomická, sociální i kulturní stejně jako navýsost politická. Největší ekonomiku na kontinentu čekají totiž v roce 2017 dvě důležitá hlasování. Do pohybu se dává debata o příštím spolkovém prezidentovi. Sociální demokracie, která Německu vládne spolu s CDU/CSU, navrhuje ministra zahraniční Franka-Waltera Steinmeiera. Unionisté reptají, ale vlastního favorita nemají. Zato dobře vědí, že s dohodou a výběrem věrohodného adepta nelze otálet.

Hlavu státu bude německý parlament volit už v únoru. Také proto ten „hodný“ Seehofer a jeho ruka nabídnutá kolegyni, ještě loni tvrdě pranýřované. A v září jsou v plánu klíčové volby do Spolkového sněmu. Výzkumníci přisuzují socialistům 22 procent preferencí, CDU/CSU vede s 34 procenty.

Koaliční partner unionistů z minulé vlády, liberálové z FDP, si polepšil, mohl by se do Bundestagu vrátit. Z toho pohledu je nabíledni, proč si SPD s nominací Steinmeiera tak pospíšila. Jeho zvolení by mohlo přinést socialistům body v podzimním klání o Bundestag. Platí to i obráceně. CDU utrpěla v několika posledních zemských a komunálních volbách různě hořké porážky a strana už není, co bývala. CSU nemá od roku 2008 v Bavorsku absolutní většinu, na niž byla zvyklá, a zemské volby budou v roce 2018.

Cestu k úspěchu dláždí oběma subjektům kvalitní uchazeč o prezidentský úřad a dostatek křesel ve Spolkovém sněmu. Střídmost, kterou Seehofer na sjezdu předvedl, je čistě pragmatická. Pokusil se potlačit spor o běžence, třebaže trvá. Místo toho ukázal na hrozbu nacionalismu a vypustil strašidlo spolkového kabinetu SPD s postkomunistickou Levicí a Zelenými.

Ordnung, jak CSU nazvala svůj nový politický program, zkrátka musí být. Bavorský lídr dal najevo, že to ví. Pokud se německé konzervativní sestry usmíří, budiž Seehoferovo loňské extempore zapomenuto. Evropa potřebuje Německo silné, ne rozhádané a s populisty ve vládě.