Spojené státy opět zajišťují svobodu evropskému kontinentu, prohlašuje americký ministr energetiky Rick Perry. Tentokrát sem vyhlídky na svobodnou budoucnost nedorazí společně s mladými americkými vojáky jako v roce 1945, ale s tankery, které převážejí zkapalněný zemní plyn. Ministerstvo energetiky začalo používat termín „plyn svobody“ a v samotné Americe zazněly poznámky o poněkud bizarní nové značce tohoto exportního artiklu. Na druhé straně je pravda, že dodávky suroviny z USA by mohly trochu zmírnit závislost Evropy na plynu z Ruska.
Šéf německé chemické společnosti BASF Martin Brudermueller byl minulý týden dalším z lídrů evropského byznysu, který Američanům za „dodávku svobody“ nepoděkoval, ale naopak je žádal, aby se nepletli do evropských záležitostí. Měl tím na mysli přetrvávající hrozbu sankcí, které by zasáhly firmy, jež se podílejí na stavbě plynovodu Nord Stream 2 z Ruska. BASF je jednou z těchto firem.
Slova šéfa BASF víceméně kopírují stanovisko německé diplomacie a ukazují, že obavy z amerických sankcí jsou velké. S tím by snad mohl být prezident Donald Trump, který připouští i možnost obchodní války s EU, spokojen. Jak ukazuje Trumpův přístup k obchodním sporům, šéf Bílého domu sází na vystresování protivníka a jeho následné dotlačení k dohodě. Ve světle slov o „plynu svobody“ je to ale kontraproduktivní – Trump přesvědčuje stále více Evropanů, že tady nejde o žádné ideály, ale o čistě obchodní zájmy.
Kdyby šéfové evropských firem sázeli na to, že v Bílém domě převáží racionální přístup, asi by byli více v klidu. Sankce kvůli Nord Streamu 2 totiž nedávají velký smysl – Washington by vyhrotil vztahy s Berlínem a dalšími evropskými metropolemi v době, kdy má dost starostí s Čínou. A dokončení z velké části rozestavěného plynovodu by stejně nezabránil.
Faktem je, že Němci dělají hodně pro to, aby racionální postoje v Americe převážily. Neustupují od plánu Nord Streamu 2, ale hodlají otevřít brány i americkému plynu a podpořit výstavbu dvou terminálů na LPG. To ostatně oceňuje i Rick Perry. Berlín se snaží o kompromis i v otázce tranzitu ruského plynu přes Ukrajinu.
Německá politika může v tomto ohledu vyhovovat také Česku. Na rozdíl od jaderné energetiky máme v plynárenství podobné zájmy. Díky Nord Streamu 2 výrazně posílí tranzit suroviny přes české území z Německa na Slovensko a následně do plynárenské křižovatky v rakouském Baumgartenu, případně na Balkán. Silnější konkurenci na evropském trhu i díky americkému plynu můžeme uvítat, stejně jako kompromis ohledně ukrajinského tranzitu.
Autor je spolupracovníkem redakce.
