Komentář Petra Peška: Kdo jde proti Babišovi

Demonstrace proti premiéru Andreji Babišovi a ministryni spravedlnosti Marii Benešové se podle odhadů organizátorů účastnilo asi 120 tisíc lidí. (4.6.2019)

Demonstrace proti premiéru Andreji Babišovi a ministryni spravedlnosti Marii Benešové se podle odhadů organizátorů účastnilo asi 120 tisíc lidí. (4.6.2019) Zdroj: Reuters

Demonstrace proti premiérovi Andreji Babišovi a ministryni spravedlnosti Marii Benešové na Václavském náměstí (4. 6. 2019)
Demonstrace proti premiérovi Andreji Babišovi a ministryni spravedlnosti Marii Benešové na Václavském náměstí (4. 6. 2019)
Demonstrace proti premiérovi Andreji Babišovi a ministryni spravedlnosti Marii Benešové na Václavském náměstí (4. 6. 2019)
Demonstrace proti premiérovi Andreji Babišovi a ministryni spravedlnosti Marii Benešové na Václavském náměstí (4. 6. 2019)
Demonstrace proti premiérovi Andreji Babišovi a ministryni spravedlnosti Marii Benešové na Václavském náměstí (4. 6. 2019)
53
Fotogalerie

Proti vládě Andreje Babiše – či speciálně proti premiérovi – se šikuje čím dál širší hnutí odporu. Od opozičních stran a opatrně i jeho koaličních partnerů přes čím dál vyhraněnější média po mnohé představitele tzv. kulturní fronty. Reputace premiéra začíná trpět i v zahraničí. A pak je tu samozřejmě sílící hlas ulice.

Přestože se premiérovo hnutí ANO nadále těší největší oblibě v žebříčcích popularity a nakonec se mu podařilo vyhrát i nedávné eurovolby, nemůže ho tento soustředěný tlak nechávat zcela klidným.

A soudě podle jeho úterního vystoupení v Poslanecké sněmovně ani nenechává. Jistou úlevu mu ale může přinášet zjištění, že nečelí tak jednolitému táboru odpůrců, jak by se mohlo zdát. A jisté nuance lze najít i v jejich cílech, byť tím nejhlasitěji zmiňovaným je pochopitelně jeho odchod ze Strakovy akademie.

Stačí se podívat na demonstrace, z nichž ta zatím poslední byla svolána na úterní večer na místo nejsymboličtější, na pražské Václavské náměstí.

K zarytím odpůrcům Andreje Babiše (a Miloše Zemana) postupně začali přibývat i lidé, kteří běžně do ulic nechodí. Někteří dostali pocit, že už věci přerostly únosnou mez, jiní se nechali strhnout atmosférou či svými známými.

Výzvy na sociálních sítích typu „kdo tam zítra nejde, toho si vymažu z přátel“, nechme teď stranou.

Již trochu skomírající pouliční protesty dostaly nový impuls nejdřív problematickým jmenováním Marie Benešové na post ministryně spravedlnosti, nyní předběžnou auditní zprávou Evropské komise o střetech zájmů Andreje Babiše a podivných dotačních manévrech jeho-nejeho Agrofertu.

Potřebu ozvat se začalo cítit i čím dál větší množství známých osobností, zvláště z oblasti kultury.

Kapitolou samou za sebe je i zapojení organizace Transparency International. Jakkoliv to její představitelé a stoupenci neradi slyší, je to zapojení poněkud zvláštní. A nejen proto, že šéf její české pobočky David Ondráčka před pěti a půl lety zvažoval post ministra vnitra ve vládě po boku Andreje Babiše, o němž už tehdy bylo jasné, co je zač. („Jsem připraven do toho jít v případě, že se na tom dohodne celá rodící se koalice. Moje hlavní motivace je přispět k tomu, aby se prosadily věci, o které já sám už usiluji dlouhé roky,“ svěřil se tehdy, v listopadu 2013, Ondráčka Českému rozhlasu. A mezi prioritami uvedl „lepší fungování vyšetřování hospodářské kriminality“.)

Prohlédněte si fotogalerii:

Ani nejde tak o to, že v minulosti byla tato organizace sponzorována z peněz EU i z fondů George Sorose, což odpůrci demonstrací rádi připomínají. Transparency se tím každopádně posouvá z role nezávislého aktéra, za nějž se považuje, v politicky vyprofilovanou politickou sílu.

V neposlední řadě jsou tu samozřejmě organizátoři akce, hnutí Miliony chvilek pro demokracii, v čele s Mikulášem Minářem. Svoji legitimitu odvozuje od signatářů, respektive od účastníků protestních akcí.

Vstup do politiky ale odmítá a snaží se odvracet kritiku, že by šlo o náhražku parlamentní demokracie, byť to tak samozřejmě může působit. Využívá PR postupů včetně placené reklamy na sociálních sítích, což pochopitelně nabourává image spontánnosti, ale přináší efekt. A otázky typu „kdo je platí“ odvrací průhledným financováním prostřednictvím transparentního účtu.

Svéráznou roli hrají v současné situaci média. Do protibabišovského tábora se začala přesouvat i některá z těch, která se doposud pokoušela o odstup a jakous-takous neutralitu. Ještě citelnější vyostření je cítit u příspěvků novinářů na sociálních sítích.

Pokud si tedy Andrej Babiš svůj politický vzestup chtěl pojistit majetkovým vstupem na mediální trh, nyní tu není v příliš komfortní pozici. Na druhou stranu - bez toho by mu dnes bylo i na této frontě asi ještě hůř.

Kromě „vnitřního nepřítele“ se ale bude muset nyní Andrej Babiš stále více potýkat i s rostoucí kritikou v zahraničí. Jednak se pro západní média stává buď „populistickým premiérem“ (jak ho teď nazvaly britské The Times), či rovnou „oligarchou“ podezřelým ze zneužití stamilionových dotací ve prospěch Agrofertu. A ani v Bruselu mu už asi nebude tolik pomáhat, že se snaží prezentovat jako silně prounijní politik, byť vyhraněný proti imigračním kvótám.

„Je to pochybná, nepovedená a nepravdivá zpráva, která má znaky útoku. Je to ohrožení České republiky a českých firem,“ nazval Andrej Babiš předběžnou auditní zprávu Evropské komise. Přežije premiér tolik útoků i „útoků“ ze všech stran?