Pedagogům začal adrenalinový školní rok. Koronavirus změnil ten minulý a je jisté, že výrazně zasáhne i nový. Většina žáků i studentů se vrací do lavic po mnohem delší pauze, než byly dvouměsíční prázdniny.
Existovala sice on-line výuka, ale deset až patnáct procent školáků, kteří neměli IT vybavení, se jí nemohlo účastnit. Víc než deset tisíc dětí pak podle zjištění České školní inspekce nebylo v kontaktu se školou dokonce vůbec. Je jasné, že taková situace by se neměla opakovat, není ale jisté, že přes všechna přijatá opatření by se nechtěné nemohlo v některých lokalitách opakovat. Už teď zůstanou dveře zhruba desítky škol zavřené, karanténu má kvůli covidové nákaze nařízenou celý učitelský sbor.
Mávnout rukou nad tím, že začátek výuky se zpozdí jenom o pár dnů, není možné. Je to stav, který by se mohl opakovat třeba několikrát do roka. Zajistit vyučování na dálku je sice povinné, ale přepnout okamžitě do distančního režimu se v některých školách prostě nedá. Momentálně na to nejsou vybavení ani mnozí učitelé, o žácích a studentech nemluvě. Slib nové IT výbavy za víc než miliardu korun je zatím jenom slibem.
Nejhlasitější diskuze se při přípravě nového školního roku točily kolem nošení roušek. Debata v kostce – roušky být musejí, roušky být nemusejí, rozhodne koronavirový semafor. Praxe ukazuje, že ani poslední oznámení tak docela neplatí. Pro Prahu sice podle číselných ukazatelů svítí na semaforu oranžová, ale podle hygieniků se spíše ocitla v jakési přechodové fázi mezi zelenou a oranžovou barvou. Tu ale manuál ministerstva školství nezná. Takže, řediteli, vyber si, jak naložit s rouškami, je to na tobě. A počítej s tím, že se nevole části rodičů, buď vyznavačů, anebo odpíračů roušek, snese na výhradně na tvou hlavu. To je vaše riziko, situace se zkrátka vyvíjí.
Mnohem větší obavy učitelů a také rodičů plynou z toho, co nastane, až se ve třídách začnou objevovat nakažené děti. Návod, který školy obdržely, říká, že se mají umístit do detenční místnosti a co nejdřív odeslat domů. Aby bylo úplně jasno, děti s příznaky covidu. Což může být i rýma a kašel. Bez velké nadsázky, obojí mají děti na podzim skoro pořád. Testovat se ve školách nebude, postarat se od a do zet musejí rodiče. Zůstat zčistajasna doma ovšem budou muset, i když zrovna jejich ratolest bude zdravá.
Ministerstvo práce má hotový návrh na úpravu ošetřovného pro případ, že by se školáci museli kvůli šíření nákazy zase učit na dálku, ale ve vládě na podobě dávky není shoda. Proč taky, že. Děti by se přece začaly učit on-line teprve tehdy, kdyby víc než polovina žáků ze třídy zůstala v karanténě. Už jenom na okraj, obavy logicky mají i pediatři. Rodičů, kteří s dětmi rychle poběží k lékařům nebo budou jen telefonicky žádat o radu, určitě přibude.
Ředitelé škol jsou soudní, jistě si poradí. Ostatně trénink z improvizace už mají mnozí za sebou. Klidnější by ale určitě mohli být, kdyby se různá doporučení nerodila na poslední chvíli a různá ministerstva, hlavně školství a zdravotnictví, přemýšlela o situacích, které mohou nastat, víc dopředu. Platí to i o vládě, viz například rozhodnutí o vybavení škol IT technikou. Pedagogové budou mít dost starostí s tím, jak upravit učivo. Aby děti „dohnaly“, co zameškaly, ale neznechutilo je zbytečně rychlé tempo a balík nadbytečných informací.
