Uvnitř vládní koalice to vře, vzájemná řevnivost se přenáší do dolní komory parlamentu a už se podepisuje na schvalování zákonů. Pokud si Sobotkův kabinet bude chtít stůj co stůj udržet image stabilní vlády, nepostačí k tomu jen pevné nervy. Bude to chtít řadu ústupků, handlů něco za něco. Nebo úhybných manévrů. K těm se nejspíš hodlá uchýlit premiér. Důvod je zřejmý. Ten, kdo by přivodil pád vlády, by ztratil body u voličů.
U ledu tak zůstanou všechny ošemetné záležitosti. Nejčerstvější příklad – případné změny paragrafů, které by se dotkly práce státních zástupců a po vládě je požaduje sněmovna. Premiér usoudil, že dá ministrovi spravedlnosti čas, aby navrhl „nějaký postup“. Ten už přitom šéf justice zvolil. Důrazně odmítl řídit se doporučením poslanců. Teď tedy může, s posvěcením předsedy vlády, usnesení sněmovny hodit za hlavu. Pardon, může přemýšlet. Času je dost, sněmovní volby se budou konat zhruba v polovině října.
Podobně vlažně se přes silácká prohlášení staví Sobotka a potažmo celý kabinet také k dluhopisové aféře vicepremiéra Babiše. Předseda vlády už mnohem více než jako premiér začíná přemýšlet a jednat jako šéf sociální demokracie. Záleží mu jen na tom, aby prosadil co nejvíce z programu ČSSD a úspěchy co nejrychleji prodal voličům. Jestli mu zvolená taktika pomůže dohonit, nebo dokonce předstihnout největšího politického konkurenta, je ale krajně nejisté.
Na cestě ke kýženému cíli stojí sněmovna. A jde-li o zákony z dílny sociální demokracie, třeba ministryně práce Marksové, hnutí ANO vždy, když je bude chtít blokovat, najde spojence na pravici. Ne že by pravicoví poslanci chtěli Babišovo hnutí podporovat. Některé sociálnědemokratické návrhy prostě musí odmítat z věcné podstaty. Typickým příkladem je otcovská dovolená, kterou se socialisté snaží protlačit v novele zákona o nemocenském pojištění.
Čím blíž k parlamentním volbám, tím víc a víc bude sněmovna připomínat Papinův hrnec. Krom jiného proto, že nejen zákonodárci, ale i členové vlády se chopili poslanecké iniciativy a chystají se do dolní komory parlamentu vrhat předlohy, které by podle jejich představy zabodovaly u voličů. Ministr vnitra Chovanec ohlásil, že tak učiní v případě změny ústavy, která by zaručila občanům použít zbraň při teroristickém útoku.
Vicepremiér Bělobrádek zase chce poslaneckým návrhem prosadit, aby stát platil zdravotní pojištění za studenty doktorandy nad 26 let žijící jen ze stipendia. Spěchá i premiér. Ten hodlá ve sněmově ve zrychleném čtení prosadit novelu zákona o elektronických komunikacích. To jen namátkou. Pokud jde o vládní koalici, každé jednání sněmovny by mohla zahajovat písní z Včelích medvídků: Chvátám, chvátám, chvátám, nemám chvíli klid. Nesnídám, nesvačím, nestihnu to, nestačím. Promiňte vážení, mám veliké zpoždění.
