Komentář Karla Pučelíka: Když teroristická minulost tolik nevadí

Šéfka irské strany Sinn Féin Mary Lou McDonaldová.

Šéfka irské strany Sinn Féin Mary Lou McDonaldová. Zdroj: ČTK

Irsko zažilo o uplynulém víkendu politické zemětřesení. Dosavadní systém, kdy politiku země určovaly téměř výhradně dvě strany, narušilo úspěšně radikálně levicové uskupení Sinn Féin.

Posledních více než deset let vládla středopravá strana Fine Gael, která vystřídala Fianna Fáil. Podobné střídání dlouhých mandátů vlády a opozice v dolní komoře irského parlamentu Dáilu probíhalo v předchozích dekádách opakovaně.

Irská politika se tradičně vyznačuje velkou stabilitou, zejména pak díky velmi podobnému ukotvení zmíněných dvou hlavních stran. Seskupení v Evropském parlamentu zasedají v jiných frakcích, program mají ale velmi podobný, obě reprezentují pravý střed, i když Fianna Fáil splňuje o něco více charakteristiky „catch all“ strany, Fine Gael zase trochu silněji prosazuje ekonomický liberalismus. 

Zárodek jejich dnešních postojů musíme hledat v době irské občanské války, kdy v roce 1922 s rozporuplnou dohodou s Brity přišla legendární postava irské politiky (a také Irské republikánské armády) Michael Collins. Collins tvrdil, že dohoda ho bude stát život, což se brzy poté potvrdilo. Smlouva navíc rozdělila irské politiky na její přívržence, kteří později zformovali Fine Gael, a na odpůrce, pozdější Fianna Fáil v čele s Éamonem De Valérou.

I Sinn Féin má bohatý historický příběh. V době, kdy IRA za své politické cíle bojovala teroristickými útoky a násilím, se uskupení prohlašovalo za její politickou frakci. S vraždou novinářky Lyry McKeeové byl spojován ostatně i Gerry Adams, který v čele Sinn Féin stál ještě před dvěma lety. I proto je strana pro řadu Irů extremistická a nevolitelná. Alespoň pro starší generaci.

Sinn Féin ale již dávno není stranou jednoho tématu. Sjednocení ostrova je pro ně sice stále prioritou, kandidují také ve volbách v Severním Irsku i do Westminsteru, aby se tam jejich poslanci nikdy ani neukázali, ale zhlédli se i v levicové politice (v Evropském parlamentu zasedají třeba s českými komunisty).     

Zejména mladší voliči vidí v radikálně levicových tezích alternativu k současné vládě, hlavně pak v otázkách zdravotnictví a bydlení. I Irsko se totiž potýká raketově rostoucími výdaji na bydlení. Zdá se, že v některých případech problematické okamžiky v historii stran i jejich osobností přestávají hrát rozhodující roli. I proto se Sinn Féin podařilo ve volbách ukořistit druhé místo, a to jen o několik desetin procent. Pro irský establishment je výsledek voleb pověstnou nevýhrou.

Obě hlavní strany ještě před volbami deklarovaly, že vláda s kontroverzním Sinn Féin není na stole. Někdejší politické křídlo teroristické organizace tak bude mít, minimálně ještě pro jednou, těžkou cestu k vládě.