Stále hlasitější a bezvýchodnější debaty o otázkách brexitu v britském parlamentu přirozeně doléhají i do ostatních evropských zemí včetně Česka. Zvláště silně u nás rezonoval momentální britský chaos jako zdánlivě neprůstřelná obžaloba samotného institutu referenda, zejména rozhoduje-li se v něm o otázkách celonárodního významu. Jakkoli nyní debaty o českém zákonu o obecném referendu na chvíli utichly, není pochyb, že se vrátí.
Proto je třeba si říci, že brexit do těchto debat poskytuje jistou munici, ale přes první zdání rozhodně není zázračnou zbraní, s níž lze tlak na posilování přímé demokracie zadupat do země. Hlavním argumentem proti referendu inspirovaným brexitem je tvrzení, že britští voliči neměli dost informací o tom, jak bude odchod z unie vypadat, jaké budou podmínky, jak budou probíhat vyjednávání. To je pravda. Ovšem pro další země, které by se rozhodovaly o svém „exitu“, už bude tento argument mnohem hůře použitelný.
Díky Britům máme představu, jak se při aktivaci článku 50 Lisabonské smlouvy postupuje, jak vypadají pozice Bruselu, jaké nároky jsou kladeny na vyjednávače odcházející země. Pravděpodobně se nakonec dočkáme i nějaké rozvodové smlouvy, která se stane když ne precedentem, tak alespoň základem pro jednání o případných dalších odchodech.
Britové prošlapávají cestu. Jakkoli přitom působí spíše jako cimrmanovští pionýři slepých uliček, při případném dalším referendu o vystoupení jiné země z unie už prostě nebude možné tvrdit, že volič vůbec neví, o čem rozhoduje. Na druhé straně ze stejného důvodu platí, že si snad už nikdo nedovolí tvrdit, že odchod z unie je jednoduchá věc. Další chybou referend, kterou měl brexit prokázat, má být to, že občané nejsou dostatečně kompetentní, aby přímo rozhodovali o komplexních mezinárodních otázkách.
Ačkoli lze pochopit, z čeho toto tvrzení pramení, má samo o sobě přece jen nebezpečně blízko k elitářství a pohrdání voličem. Ve veřejné debatě pak takový argument může působit spíše kontraproduktivně a zabetonovat zastánce přímé demokracie na jejich pozicích. V případě brexitu navíc nelze jasně říci, že Britové rozhodli nekompetentně nebo špatně.
To, že jejich volba působí zemi bezprostřední potíže, je jistě fakt. Ale pořád nelze úplně vyloučit, že z delšího pohledu se rozhodnutí ukáže jako výhodné pro jejich zemi. Nic z řečeného není obhajobou širokého zákona o obecném referendu, tím méně voláním po referendu o czexitu. Je to jen upozornění, že brexit sám v nadcházejících debatách stačit nebude.
Bude třeba propracovat hlubší argumenty s přihlédnutím k nevhodnosti referend pro náš ústavní systém a ohrožení systému brzd a protivah. Zkušenosti z brexitu jsou prozatím strašidelné. Bylo by ale naivní se domnívat, že síly prosazující přímou demokracii se jimi nechají snadno odradit.
