Minulý týden zveřejnilo ministerstvo financí data o rozpočtu za první pololetí. A čtení to není moc příjemné. Navzdory solidnímu růstu ekonomiky, nejnižší nezaměstnanosti v Unii a silnému růstu mezd totiž vláda dokázala zatnout do veřejných financí skoro třicetimiliardovou sekeru (bez vlivu peněz EU). Jakkoliv totiž příjmy rozpočtu rostou – daňové příjmy byly v prvním pololetí vyšší o skoro 38 miliard, celkové pak o 54 miliard – vláda je s přehledem dokáže rozházet.
Aby také ne. Výdaje na platy vzrostly meziročně o neuvěřitelných 14,2 procenta. Ještě horší než jejich samotný růst je fakt, že to jsou výdaje mandatorní, což znamená, že když dojde k recesi, neklesnou. A ještě jinak – toto jsou výdaje, které evidentně drží tempo s příjmy jen směrem nahoru.
Výdaje na úroky jsou také o pět procent vyšší – pamatujete, jak vláda v situaci, kdy desetileté výnosy byly pod půl procentem, trvala na financování se na krátkém konci, aby se mohla chlubit, že „jí za půjčování investoři platí“? Dnes jsou desetileté výnosy nad dvěma procenty a podle toho ty náklady vypadají. O 18 procent rostou také transfery Státnímu zemědělskému a investičnímu fondu.
Podtrženo, sečteno, vláda nás místo toho, aby se se chystala na recesi a na to, že bude muset fiskálem pomáhat ji překonávat, bez uzardění připravuje na 150miliardový deficit hned, jak tempo růstu zamíří do záporu. Nezodpovědné?
Jistě, ale není to nic zvláštního a není moc těch, kdo by jí v tom zabránili. Většina voličů se nechová jinak: minulý týden zveřejnil Statistický úřad informaci, že míra úspor českých domácností klesla v prvním čtvrtletí na 8,4 procenta což je historické minimum. V dobrých časech je, zdá se, českým zvykem utrácet a na budoucnost se moc neohlížet.
Autor je hlavní analytik Conseq Investment Management
