Smršť „koronavirových“ zákonů, která se prohnala Poslaneckou sněmovnou a nyní postupně brázdí i Senát, se dá jen těžko zhodnotit jedním slovem. Řada opatření je na místě a je dobré, že s nimi vláda přišla.
Byť často bylo potřeba některé jejich parametry zkorigovat – ať už šlo o zkrácení jejich platnosti (například doplácení dlužného nájemného, nové pravomoci ČNB) či naopak prodloužení lhůt (dodatečné předkládání maturitních vysvědčení u čerstvých vysokoškoláků, nové zkoušky pro realitní makléře). To jsou ale spíše detaily.
Většina přijatých opatření je potřebná. Od 25tisícové pomoci živnostníkům, z nichž mnozí se kvůli pandemii potýkají s výpadky příjmů. Byť i tady bylo nutné na vládu zatlačit, původní záběr byl příliš úzký a na pomoc by dosáhl málokdo.
Dobré také asi je, že se zmírňují pravidla pro vyhlášení insolvence. Anebo zvyšuje nezabavitelné minimum pro lidi v exekuci. A příkladů by se našlo samozřejmě víc…
Pak jsou tu sporná opatření. Je opravdu nutné dávat policii novou pravomoc pokutovat lidi, kteří porušují pravidla karantény, až do výše deseti tisíc? Cožpak vymáhání restrikcí – a trestání jejich porušování – už neumožňují stávající zákony? A nepovede tento „ulehčovací“ zákon i k jeho zneužívání? Ale třeba ne a policisté ho budou většinou využívat rozumně. To se těžko odhaduje dopředu…
Vážnější výhrady jsou ale na místě u dvou jiných věci. Jednak je to možnost přerušit splátky úvěrů a hypoték, zadruhé pak možnost odložit placení nájemného bez rizika vyhazovu. V obou případech vláda nejen nezdravě vstupuje do obchodních vztahů, ale hlavně přenáší břemeno pomoci na někoho jiného. A podprahově i dává najevo svůj levicově-populistický odpor k nedoknutelnosti soukromého vlastnictví. Jakkoliv je to ve jménu pomoci lidem, kteří se ocitnou v nouzi.
V prvním případě je to možná nadbytečné. Banky už často svým klientům, kteří se ocitli v nesnázích, vycházejí vstříc. Nezpůsobí tahle plošná možnost naopak problém finančním ústavům, byť „jen“ dočasně? Anebo nezdraží to služby ostatním klientům? I tady je cítit geneticky zakódovaná nevraživost zvláště levicového křídla vlády vůči bankovnímu sektoru, který „příliš vydělává“. Neboli, ať to banky unesou. Tak snad ano.
Nejvíc kritiky ale vyvolává třetí z citovaných opatření, tedy dočasné odpouštění plateb nájemného pro občany i pro firmy. Byť s tím, že to dotyční budou muset dodatečně doplatit. I tady je v podtextu znát přinejmenším přezíravý názor, že „oni to přežijí“. Snad přežijí, ale může to také způsobit sekundární problém pro majitele. A ve finále – podobně jako u bank – dolehnout na ostatní klienty, neboli nájemce.
Ale hlavně, proč toto břímě na majitele stát převádí? Proč pomoc neputuje lidem, kteří se kvůli koronavirové krizi ocitnou v nouzi, například v rámci již existujícího systému dávek na bydlení? Například formou nějaké bezúročné půjčky? Odpověď se nabízí. Protože takhle je to prostě pro stát levnější a jednodušší…
I zde se podmínky během schvalování ve Sněmovně zpřísnily. Jednak výše zmíněným zkrácením lhůty na doplacení dlužného nájemného. A také nutností získat si potvrzení od úřadu práce, byť o smysluplnosti této podmínky, s níž přišel komunistický poslanec Leo Luzar, se dá úspěšně pochybovat. Na spornosti celého nápadu to ale nic nemění. A není vyloučeno, že to na rozdíl od zbylých opatření narazí v Senátu, jak ve čtvrtek avizovali šéfové většiny klubů z horní komory.
A na doplnění se dají zmínit i narychlo schvalované zákony, na které nemuselo dojít v nouzovém režimu. Ať už jde o rozšíření obchodovacích pravomocí na finančních trzích pro ČNB, aneb nová pravidla pro pronajímatele bytů v rámci platforem jako Airbnb. I když tady jde spíš o formu schvalování než o obsah.
Pokud nějakou větší výtku ke „koronavirové smršti“ mít, tak ohledně toho, co v ní chybí. Například odklad – nikoliv odpuštění, jen odklad – placení DPH pro podnikatele. Medializovaný případ jistého ostravského restauratéra, na kterého kvůli tomu „zaklekla“ finanční správa, by mohl být impulzem pro nápravu.
Sečteno a potrženo, ve vládní pomoci je mnoho potřebného, trochu chybějícího, špetku nadbytečného a leccos sporného či potenciálně škodlivého. Především to ale ukazuje, že ani v krizových situacích nedokáže vláda zapřít svůj politický genetický kód. A že i v tomto ohledu se už možná situace začíná pomalu, ale jistě vracet do normálu….
