Volič sociální demokracie hodně jí – a kupuje spíše levnější potraviny, chodí často k doktorovi a kouká na fotbal. Zhruba touto logikou se zjevně museli řídit tvůrci kampaně ČSSD před Evropskými volbami, která dnes odstartovala.
Strana to přitom nebude mít lehké. Její preference se sice zvedly z nebezpečné blízkosti pětiprocentního dna a dokázala si i vydobýt relativně viditelné místo v problematické vládní koalici s řádově silnějším hnutím ANO. Na druhou stranu tlačenice v proevropsko-liberálně-levicovém táboře bude při eurovolbách mimořádně velká. Obstát v této konkurenci se podaří jen tomu, kdo výrazněji osloví voliče. A zvláště ti levicoví, jak známo, k eurovolbám moc nechodí.
Sociální demokraté jdou do květnového klání s heslem „Pro férovou Evropu“. Jako nápad, jak zastřešit jednotlivá vybraná témata, je to možná dobré, ale jinak spíš mdlé a výrazem marketingové bezradnosti. Byť pořád ne taková tragédie, jako při kampani do uplynulých sněmovních voleb. Nicméně už samotný fakt, že z prezentace jejich eurokampaně si většina médií – až na pár výjimek – vybrala zcela jiné téma (slova šéfa strany Jana Hamáčka k případné výměně nejvyššího státního zástupce), také o něčem svědčí.
A na co chce tedy ČSSD své voliče lákat? Na boj proti dvojí kvalitě potravin, na přiblížení příjmů těm západním (o růstu produktivity samozřejmě ani slovo), na zkrácení pracovní doby (bez snížení mezd a platů, samozřejmě) či zlepšení zdravotní péče a její přiblížení Západu (o přímých platbách také samozřejmě ani slovo, jako jediný zdroj jsou uvedeny evropské fondy). Na pohodlného voliče-konzumenta ideálně zacílené.
V některých pasážích si ČSSD uchovává svůj „proevropský“ odér – v a priorinegativním hodnocení dopadů Brexitu, v ekonomickém varování před Czexitem, ale i v iluzorním snění o jakési evropské armádě. Opatrně se vymezuje proti euru („jeho přijetí není aktuální téma“) a otevřeně proti ilegální imigraci.
Téměř ale nehodlá své potencionální voliče obtěžovat dalšími zásadními otázkami, jako potřebná reforma a institucionální změny Evropské unie. Například u společné zemědělské politiky, kde se nesmyslně přerozdělují astronomické sumy peněz, by ČSSD stačilo, abychom z bruselské kasy získali co nejvíce peněz a dotační politika byla co nejjednodušší. A celkově zůstávají u konstatování, že „EU má své mouchy“. To jim k naplnění kritické kvóty stačí, jinak působí spíše jako advokáti EU. Otázka je, zda to bude stačit i voličům.
Sociální demokraté přitom mají co obhajovat. V minulém hlasování do EP získali čtyři křesla, stejně jako vítězné ANO a druhá v pořadí, koalice TOP 09/STAN. Při pohledu na vývoj posledních let udržení mandátů bylo malým zázrakem. Ještě v eurovolbách v roce 2009 sice dokázali socialisté dosáhnout stejného výsledku jako v těch sněmovních v roce následujícím, v roce 2014 se ale výše zmíněná letargie levicových voličů začala na výsledku podepisovat (ČSSD měla 14,17 procenta, zatímco ve sněmovním klání v roce 2013 20,45 procenta).
Pokud bychom to aritmeticky převedli podle výsledků uplynulých sněmovních voleb (pro ČSSD 7,27 procenta), mohlo by se v extrémním případě stát, že by červenou kartu, jimiž se na dnešním představení kampaně sociální demokraté oháněli, mohli dokonce voliči v extrémním případě vystavit v květnu jim.
