Komentář Petra Peška: Opisování místo integrace
Zdá se, že již tak limitovaný prostor na politické scéně se dál zužuje. Teď je ve sněmovně devět stran, z nichž se zhruba polovina pohybuje kolem hranice volebního ponoru, a další zápasí o místo na politickém slunci. Takže není divu, že strany čím dál více loví u své konkurence.
O víkendu se jedna z nich – klidná síla – probudila. Zvolila si téměř komplet nové vedení a dala najevo potlačované ambice. Slovy nového předsedy Marka Výborného, KDU-ČSL pomýšlí na volební zisk kolem deseti procent a chce být integrující silou konzervativní části politického spektra. Možná troufalé, určitě ambiciózní. A především inspirované. Což je v dnešní politické situaci mimořádně oblíbená hra.
Prvně je nutno připomenout, že z politických debat zmizelo téma slučování menších stran. Pokud se mluví o integraci, znamená to ad hoc spolupráci, případně upozadění názorově a voličsky podobně konstruovaných stran. Protože přežít může jen jeden, jak zní leitmotiv filmu Highlander.
Tento vylučovací souboj sledujeme na různých úrovních. Na pražské třebas v podání koaličních spojenců a politických rivalů TOP 09 a Pirátů. Strana, v níž je momentálně Jiří Pospíšil, správně vycítila šanci vymezit se proti pirátskému nápadu sledovat prázdné byty přes elektroměry a případně jejich vlastníkům napařit speciální daň. Bitva o liberální velkoměstské voliče vzplála.
Piráti zároveň bojují i jiným směrem. Průzkumy veřejného mínění je střídavě s ODS stavějí do pozice druhé nejsilnější strany, což obnáší roli hlavní opoziční síly a zároveň pretendenta vládnoucích pozic včetně té premiérské. Poté co tuto ambici logicky dal najevo Petr Fiala, přidal se i Ivan Bartoš. Příklady táhnou.
Podobně musí přetahované na několika frontách čelit i ODS. Nejenže si do ní rádi kopnou leckteří bývalí členové a koaliční partneři, ale její nápady jsou vítanou inspirací i pro politickou konkurenci, zejména pro hnutí ANO. Přebírání zákonných iniciativ, deklamací o návratu Česka mezi nejvyspělejší země světa. Ale opět, funguje to.
Ta nejzábavnější politická přetahovaná ale samozřejmě probíhá ve vládě. ANO s ČSSD (a s tichým rudým partnerem) se trumfují, kdo víc přidá důchodcům, rodičům, kdovíkomu. Protože voličský rybník je sice velký, ale pořád ne bezedný.
A vlastně by na tom nebylo nic špatného. Tak jako v byznysu i v politice by konkurence měla vést k lepším výsledkům a šťastnějšímu životu občanů-voličů. Jenže zvláště v té poslední epizodě to vede spíše k nezdravému dojení státního rozpočtu.
