Ještě před výročím sametové revoluce se na obzoru objevila „stravenková revoluce“, jak některá média překřtila iniciativu ministryně financí Aleny Schillerové. A soudě podle reakcí může mít rozsáhlé dopady.
Stravenky dostává přes milion zaměstnanců, přijímají je tisíce restaurací a obchodů. Není přitom řeč o rušení oblíbeného benefitu. Ministryně chce jen dát zaměstnavatelům možnost vyplácet nedaněné příspěvky na jídlo přímo ve mzdách a platech, nikoli jen formou papírových či elektronických stravenek.
Předně je třeba říct, že celý stravenkový systém je podivnost. Příjemná jak pro uživatele, tak pro mnohé provozovny, a zvláště pak pro stravenkové firmy se stamilionovými zisky, ale pořád podivnost. Nejdříve k té poslední skupině, o níž ministryně pejorativně mluví jako o „lobby“. Jistě, účtují si vysoké marže, diktují podmínky a jejich chování může zavánět oligopolem. Bylo by ale nespravedlivé je démonizovat. Prostě využívají pokřiveného prostředí, které stát zavedl. Podobně jako příjemci obřích dotací.
A nejde jen o to, že někdo stravenky dostává a jiný ne. Sporný je i efekt pro restaurace a obchody. Na jedné straně to pro ně může být cesta k vyšším tržbám, na druhé mají se stravenkami náklady a komplikace. Musejí je schraňovat, platit z nich provizi a mají v nich až do proplacení zablokované peníze. Nemohou si ale dovolit je odmítat, zvláště kvůli obědům.
Argumenty odpůrců navržené změny, tedy vyplácení „stravenkovného“, jsou většinou dvojího druhu. Jednak by prý lidé mzdový bonus nepoužívali na oběd, ale kupovali by si za něj něco jiného. Jako by už nyní mnozí nečinili totéž. Druhá námitka je, že by tento bonus nakonec splynul se mzdou a vytratil by se. To je možná pravda. Takže jestli by pak nebylo lepší „stravenkovné“ zrušit úplně a podnítit růst mezd snížením daní či firemních odvodů. Už takhle je daňový systém zaplevelen odpočty a bonusy různého typu. A pokud chce ministryně Schillerová ulevit „hospůdkám“, jak hezky napsala ve svém facebookovém příspěvku, tak jim v první řadě neměla zavádět EET a kontrolní hlášení.
Ještě půvabnější je ale kritika odborů. „Stát, ale i podnikatelé si uvědomují, že k tomu, aby zaměstnanci byli produktivní a zdraví, musejí pravidelně jíst. A to i v práci,“ napsal v MF Dnes vrchní odborář Josef Středula. Stravenkové firmy jistě ocení spojence. Zřejmě i takového, který tvrdí, že lidé jsou nesvéprávní a bez stravenek by nastal hlad.
