Už to vypadalo, že politika se zúžila na potírání koronaviru a zmatky kolem restrikcí. Do toho si ale premiér Andrej Babiš vzpomněl na daně.
Předseda vlády došel k tomu, že chce přece jen zrušit koncept superhrubé mzdy a potažmo snížit zaměstnancům daně z příjmu. A jelikož nenašel pochopení u koaličních partnerů, musel se spolehnout na část opozice, která navíc s tímto nápadem původně přišla.
Sociální demokraté nejdříve prosazovali svůj návrh, pak začali skřípat zuby a nakonec je i vycenili. Může to být důvod odchodu z vlády, pohrozil v nedělní debatě na ČT jejich předseda Jan Hamáček. Ve vzduchu se zároveň začala vznášet možnost předčasných voleb.
Pohrůžka odchodem z vlády není od ČSSD ničím novým. Zaznívala například při sporech o (ne)jmenování jejích ministrů Pocheho či Šmardy nebo v souvislosti s Babišovými aférami.
Ostatně ani samotné uzavření vládního paktu s hnutím ANO (a za podpory komunistů) nebylo pro sociální demokraty jednoznačné. Ve vnitrostranickém referendu je podpořilo jen 58,5 procenta straníků, tedy slabá nadpoloviční většina. Vedení strany, jehož tři členové ve vládě sedí, ale vidí setrvání u moci pro ČSSD jako výhodu. Přinejmenším doposud.
Z výše uvedeného vyplývá, že výhrůžky sociálních demokratů je třeba brát s rezervou. Což ovšem neznamená, že by se nemohly změnit v realitu. Navíc premiér Babiš by už „oranžovému“ koaličnímu partnerovi odchod až tak nerozmlouval, jak vyplynulo z jeho reakce.
Uprázdněná ministerská křesla by zaplnil několika nestraníky. A asi by i překousl, že by někteří měli blízko k Hradu. Ostatně nebylo by to zdaleka poprvé.
Daňovými změnami by se mu tedy podařilo zabít dvě mouchy jednou ranou. Jednak mzdovým přilepšením potěšit miliony zaměstnanců, a tedy i voličů, jednak z vlády vystrnadit „potížisty“ z ČSSD a v klidu si dovládnout do voleb. Pak jsou tu další varianty, pokud by se sociální demokraté opravdu poroučeli.
Jednak se samozřejmě nabízí vytvoření úplně nové vlády, ať už v čele s Andrejem Babišem či s někým jiným. To kdyby sněmovna následně vládě vyjádřila nedůvěru. Anebo uspíšení voleb. Uspořádat je tedy například už v květnu či v červnu, nikoli na podzim.
Výhodou by bylo, že by se sněmovní funkční cyklus vrátil do „normálního“ režimu a nová vláda by měla dost času na přípravu rozpočtu na příští rok. Pro jednotlivé strany je ale důležitější, co by to udělalo s jejich šancemi.
Na kampaň bylo mnohem méně času, i na ni by dopadla koronavirová omezení. To se týká hlavně těch, kteří chtějí spoléhat na venkovní akce a přímý kontakt s voliči. Větší problém by to nejspíš byl pro opozici, kde už vznikl jeden blok (ODS, TOP 09 a KDU-ČSL) a druhý je ve hře. Některá opoziční uskupení – zvláště Piráti a STAN – se sice mohou těšit z rostoucích preferencí, ale k přesvědčení dostatečného počtu voličů by se čas hodil.
Naopak pro hnutí ANO by dřívější volby nemusely být až tak nevýhodné. Průzkumy mu signalizují buď stagnaci, či mírný, ale trvalý pokles obliby a později by to mohlo být ještě horší. A marketingovou mašinerii by dokázalo rozjet rychleji, navíc by uťalo vzestup opozice.
To vše ale pod jednou podmínkou. Nesmělo by být viníkem konání předčasných voleb. Protože jak platí jedna z osvědčených pouček, kdo je vyvolá, obvykle je také prošustruje.
