Situace kolem možného odvolání ministra zdravotnictví Jana Blatného (za ANO, dříve Milion chvilek) zůstává nepřehledná. Anebo je naopak čitelná až moc, vyberte si. I takové ambivalence nám nabízí krásná doba, kterou s vládou Andreje Babiše musíme žít.
Babišovi ministři mohou být v klidu, premiér žádného z nich nevymění. Tedy v březnu. Co bude v dubnu, zatím neupřesnil. Na to, že do konce března schází pět dní, je to pro ohrožené kusy slušná jistota zaměstnání. A Blatný je na Babišově blacklistu hodně vysoko, nejen proto, že si jeho konec přeje Hrad.
Protože jsme pořád uprostřed estrády na úrovni Ein Kessel Buntes, má to i svou komickou stránku. Blatný už od Babiše dostal minimálně tři vytýkací dopisy, personální práce ve vládě funguje jako na kádrovce v Agrofertu. O dopisech, které ale podle Blatného vytýkací nejsou, informuje holdingový tisk, což v případě dřívějších odchodů z vlády byl dostatečný varovný praporek – vyprávět by mohla třeba Helena Válková.
Přišel tedy čas se s ministrem Blatným pomalu loučit? Nic tím rozhodně nezkazíme. Premiér jeho křeslo nabízí, ať už otevřeně (epidemiolog IKEM Petr Smejkal, odmítl) nebo nepřímo (ředitel vinohradské nemocnice Petr Arenberger, přijal by).
Co se týče Blatného největšího neúspěchu ve funkci ministra, je to jednoznačně předvánoční rozvolnění a pozdní zpřísnění, které nastartovalo lednovou vlnu. Z ní jsme se dosud nevzpamatovali: lednová už tak špatná čísla vyhnala britská mutace do spirály, která z Česka opět udělala zemi „worst in covid“. Že Blatný nedokázal Babišovu marketingovému odezdikezdismu čelit, byla chyba, která před nás staví obrovské dilema: Opravdu se chceme stavět za špatného ministra jen proto, že jeho odvolání požadují lidé z ještě horších pohnutek?
Pro Babiše může být výhodné se Blatného zbavit. Sám ve sněmovně, v projevu, kterého bude ještě litovat, identifikoval největší vládní chyby za poslední rok. Je mezi nimi podcenění podzimní vlny při nástupu školáků do nového školního roku a vánoční období – právě ty stály nejvíce mrtvých. Za první ručil jako ministr zdravotnictví ještě Adam Vojtěch, druhé „jde“ za Blatným. Až se bude před volbami účtovat, může Babiš ukazovat prstem: ten a ten, obou jsem se zbavil. Nedělejme si iluze, že takové míry cynismu není předseda vlády schopen.
Co se naopak Blatnému povedlo? Nastartoval očkování, přesněji řečeno vedl ministerstvo zdravotnictví v době, kdy se na různých úrovních za spolupráce krajů podařilo očkování rozběhnout. Není to totéž, existuje řada indicií, že věci běží ministerstvu spíše navzdory. Druhý úspěch se ministrovi nejspíš stane osudným: Dokázal se postavit zájmům, které tlačily na zavlečení neregistrovaných vakcín do Česka, přirozeně mluvíme o těch ruských a čínských. Blatný přitom není nějak principiální bojovník, stačilo, aby trval na řádných schvalovacích postupech a neotevíral příliš snadné cesty pro udělování výjimek. Právě tím nejvíc naštval Hrad. Nebyla to hra úředně-medicínská, ale geopolitická. A Blatný v ní uspěl.
O těchto věcech může Blatný přemítat, až bude sedět ve vlaku zpátky domů do Brna. A taky o tom, že do budoucna nemá jeho nástupce příliš o co stát. Pokud se do voleb podaří epidemii dostat pod kontrolu, zásluhy si přivlastní předseda vlády. Pokud ne, pomaže zpátky na Vinohrady nebo kamkoli jinam. Blatný má před sebou prakticky jedinou volbu: Hrát hru na ministra až do konce, nebo odejít se ctí sám?
