Lidé vnímají inflaci víc, než je její reálná hodnota. To zvyšuje úspory a očekávání růstu cen

Ilustrace od Midjourney

Ilustrace od Midjourney Zdroj: Midjourney

Domácnosti v Česku vnímají inflaci výš, než je ve skutečnosti. Při pohledu na historickou řadu toto tvrzení převažuje, nicméně současná epizoda silného cenového růstu ho staví do extrému.

Subjektivní pocit změny spotřebitelských cen neboli vnímaná inflace převyšovala mezi lety 2005 až 2021 inflaci celkovou v průměru o půl procentního bodu. Průměrný předstih od počátku minulého roku do letošního března už však značně přesahoval pět procentních bodů. V předchozím období přitom vnímaná inflace překročila celkovou o tři (ale ne víc jak o čtyři) procentní body jen dvakrát, a to v letech 2008 a 2012. Výjimkou nebyly v minulosti ani delší období s opačným pořadím obou měřítek, jako v letech 2014–2016 či mezi polovinou 2020 a koncem 2021.

Jak vnímanou inflaci počítáme a proč je její dominance nad celkovou aktuálně tak citelná? Předpokládáme, že spotřebitel do svého uvažování o pohybu cen zahrnuje zejména ty druhy zboží a služeb, které nakupuje častěji. Změny cen pečiva či vajec si zpravidla všimne okamžitě, zatímco změnu ceny ledničky či auta nemusí zaregistrovat vůbec. Jeho vnímání pohybu ceny je rovněž citlivější vůči položkám, u nichž má omezenou možnost výběru. Typicky tak bude vnímavější vůči pohybům cen například pohonných hmot či elektřiny, než vůči zlevnění či zdražení oblečení či dovolených.

Konstrukce našeho výpočtu vnímané inflace je založena na redukci celkového spotřebního koše. Z něho jsou vyřazeny položky pořizované s menší frekvencí či ty, u nichž je k dispozici pestřejší nabídka. Takto upravený koš obsahuje v souhrnu zboží a služby s váhou necelých 50 procent na původním koši. I přes jistou korekci od začátku roku zůstává převis vnímané inflace nad celkovou vysoký – v březnu 5,6 procentních bodů. Je to přirozeně dáno tím, že ceny většiny citlivěji vnímaných kategorií stále rostou meziročně rychleji než ceny ve zbytku spotřebního koše.

Nadprůměrný růst vůči celkové inflaci můžeme spatřovat především u cen energií, potravin a položek běžné údržby domácností. Markantně se zvedají ale například i jízdné v dopravě či ceny v restauracích. Na opačném pólu stojí pohonné hmoty, jež jsou jedinou kategorií vnímané inflace s cenami pod úrovní loňského roku.

Proč vlastně vnímanou inflaci sledujeme a jaké vidíme důsledky jejího předstihu před celkovou? Dá se předpokládat, že spotřebitelé své chování přizpůsobují spíše svému subjektivnímu vnímání pohybu cen než oficiálním hodnotám inflace. Vyšší vnímaná inflace tedy zřejmě zvýrazňuje pozorovaný pokles spotřebitelské důvěry i spotřeby domácností jako takové. S tím může souviset i silný růst míry jejich úspor v závěru loňského roku na hodnoty srovnatelné s obdobím pandemie.

Potenciální nebezpečí vysoké vnímané inflace ale hlavně spočívá v jejím promítání do inflačních očekávání a následně setrvání inflace na zvýšených úrovních. Toto nebezpečí v současnosti pociťujeme jako poměrně reálné. Máme za to, že se návratu k dřívějším nízkým hodnotám inflace v dohledné době nedočkáme.

Autor je ekonom UniCredit Bank.