Rozšiřování města by se mělo spíše potlačovat, mělo by se naopak stavět do výšky, zaznělo ve středu na konferenci REsummit E15 o rozvoji Prahy. Přítomni byli nejen developeři, urbanisté, ale třeba i starosta Prahy 9 Tomáš Portlík. Právě Devítka zažívá masivní příliv obyvatelstva do nových sídlišť Nová Harfa, Suomi, Tesla, AFI, Harfa park, Kolben park, Vivus, Výhledy Rokytka, U Elektry či Harfa Living. Už z tohoto výčtu je jasný rozsah výstavby. Devítka plná brownfieldů bobtnala nejrychleji ze všech pražských obvodů a tempo jí vydrží i v příštích letech, byť AFI i Central Group již oznámily, že další etapy pozastavují na neurčito.
„Ve Vysočanech bych rád viděl menší Manhattan,“ řekl na REsummitu starosta Portlík. Obdobná myšlenka zaznívá v diskuzi o rozvoji Prahy dvě dekády, ale pravděpodobně se ani nedá uskutečnit. Přitom právě Devítka je k realizaci „nějaké verze“ Manhattanu nejblíže. A je nutno uznat, že městská část je v tomto nebývale aktivní a mnohdy i velmi efektivní – třeba při scelování pozemků Parku přátelství na Proseku ve stylu Central Parku nebo v okolí toku Rokytky, kde vznikla krásná, ale silně vytížená rekreační oblast.
Manhattan je gigant, jehož replikace v Praze 9 samozřejmě neproběhne jedna ku jedné, ale „nějak očesaně“. Z výroku starosty je jasné, že to bude nejprve do výšky. A precedent by tu byl: 25patrový věžák Eliška už přehlíží nejdražší a nejvytíženější cyklostezku v Praze a je pohlednou dominantou sjezdu od Vysočanské k nádraží Libeň. Elišku doplňuje 19patrový věžák AFI City 1 u metra Kolbenova. A další věžák je „na cestě“. Úředníci nyní mají na stole žádost YIT na změnu územního plánu. Firma by ráda 16patrový věžák u Poděbradské zvýšila minimálně na 26 pater.
Skvělé, říkáte si? Pražský Manhattan nám pomalu roste. Jenže kdo bude mít kontrolu nad jeho budoucí podobou? Město, městská část, developeři, nebo občané? Z logiky věci a idealistického výkladu vám každý urbanista řekne, že jde o konsenzus zúčastněných. Jenže konsenzus jako každý plán vydrží akorát tak do prvního kontaktu s realitou. A ta je taková, že cílem developerů, ať deklarovali cokoli líbivého, je, logicky, pokud možno co nejvíc vydělat. Nátlakové možnosti městské části jsou malé, byť pravidla hry alespoň trochu poupravily loni schválené kontribuce, které by mohly přinést do rozpočtu města 14 miliard ročně. Jenže hustě zastavěný prostor se i za vybrané peníze těžko „dodělává“. K výslednému nesplnění deklarovaných slibů mají developeři stále nejširší škálu nástrojů a kliček. Poslední dekáda překotného rozvoje Vysočan je jejich výkladní skříní.
Zmíním třeba nelogické vymýcení stínivé zeleně v okolí dětského hřiště u bistra Zahrádky „dle návrhu architekta“: místo ní jsou nyní mimo jiné dvě soukromá parkovací místa pro dobíjení elektromobilů a pár nově vysazených stromů, které budou vrhat stín někdy za dekádu. Úředníci, nikoli developer, nyní musejí řešit, jak celé betonovo-gumové hřiště uměle zastínit, aby se na něm v létě dalo s dětmi přežít. Dalším fíglem developerů je obligátní šizení městské vybavenosti. Začne to hezky: sídliště, na něm byty k pronájmu (které jsou dnes akorát tak drahým buzzwordem), v nižších patrech komerční prostory, související občanská vybavenost. A po schválení projektu na stole úřadům přistane žádost o změnu územního plánu a „očesání“ lokality, změna nájemních bytů na vlastnické a rušení komerčních jednotek.
Mimochodem Manhattan je znám hustou sítí hřišť pro míčové sporty. V rozvojovém kotli Vysočan mezi ulicí Kolbenova a Poděbradská jsou, pokud vím, maximálně tři. Jedno ve vlastnictví SVJ v areálu Nové Harfy, jedno soukromé na střeše uměleckořemeslné školy a jedno čerstvě dokončené u sídliště YIT Suomi. To na stovky dětí ze sídlišť a okolí nestačí. A ani na to říkat: „Máme Manhattan.“
Zmíním další fígl, kdy developer „pro blaho občanů“ zamýšlí postavit školku. Historie ukázala, že třeba v projektu Suomi měly vzniknout rovnou dvě. Jenže u první se „nepovedlo“ dodržet normy pro velikost pozemku a na druhou se stále čeká. V místě je tak aspoň soukromá školka a aktuálně má již druhého provozovatele. Ten první zkrachoval, protože nasadil ceny, které si ani relativně bohatí obyvatelé nemohli dovolit. A tak jsou státní školky dál přeplněné. Velká poklona tak patří úředníkům, že zvládli U Elektry postavit zcela novou základní a mateřskou školu. Vše po dekádě vykupování a zajišťování celistvého pozemku pod plánovanou školou. Respekt.
A mimochodem tvrdé jednání o směně pozemků vede radnice Prahy 9 i nyní, a to s dominikány o pozemku, kde byla přes půl století zahrádkářská kolonie. Jde o exkluzivní zelený plac hned u Rokytky, v těsném sousedství parku Zahrádky a fitness stezky o odhadované hodnotě čtvrt miliardy. Církev ho získala v restituci v roce 2016 a brzy připravila smlouvou o smlouvě budoucí s developerskou firmou JRD. Samozřejmě zde mají vyrůst bytové domy bez jakékoli občanské vybavenosti. Místním obyvatelům už ale s betonováním došla trpělivost a v partnerství s městskou částí zkoušejí výstavbě zabránit a rozšířit místní park Zahrádky. Do vyjednávání o možné směně pozemků se vložil i „devítkový“ senátor David Smoljak.
Soustavné pokusy o developerský šlendrián a boj úřadů a nyní i občanů s ním, který roky v Praze 9 pozoruji, vedl k utvrzení mého názoru, že důstojná kopie Manhattanu není ve Vysočanech tím opravdovým cílem developerů. Věřím, a tak trochu i vím, že si to starosta Tomáš Portlík uvědomuje a že na to přes všechno to snění o rozvoji nezapomněl.
