Demokracie oslabují, protože roste příjmová a majetková nerovnost, tvrdí někteří ekonomové. Lidé přestávají věřit, že tento systém dokáže zajistit sociální spravedlnost. Platí to i pro Německo, které vždy patřilo k sociálně soudržným zemím, spojené navíc obecně sdíleným politickým konceptem sociálně-tržního hospodářství.
Od vydání knihy francouzského ekonoma Thomase Pikettyho o ekonomice nerovnosti se i v Německu pečlivěji zkoumá, jak se přesouvá bohatství ve společnosti. Piketty totiž na dlouhých číselných řadách od roku 1820 do současnosti dokládal velkou neměnnost v rozdělení evropského bohatství. I v Německu se dá vysledovat stabilizace obrovských majetků v rukách několika desítek rodin a také rychlejší růst bohatství mezi bohatšími vrstvami obyvatelstva. Nůžky mezi chudými a bohatými se rozevírají i v Německu, minimálně posledních deset patnáct let. Tedy v době, kdy se začíná nejvíce pochybovat o demokracii jako o nejvhodnějším systému pro udržení sociálního smíru.
Podle studie Nerovnoměrnost rozdělování příjmů v Německu, kterou aktuálně publikoval Německý institut pro ekonomický výzkum (DIW), se rozdíly mezi vysokými a nižším příjmy budou zvyšovat i letos: stejně jako v předchozím roce porostou zejména vyšší příjmy, zatímco nárůst nižších příjmů bude menší.
DIW na výpočtech a projekcích vývoje dokládá, že lidé, kteří patří mezi 40 procent dolních příjmů, si letos připíšou na účet průměrné zvýšení mezd jen o 2,55 procenta, zatímco deset procent lidí s nejvyššími příjmy si v průměru připíše růst o 2,81 procenta. Podobně to vypadalo už loni: v nejnižších příjmových skupinách byl nárůst o 5,96 procenta, u horní desetiny nejbohatších příjmy rostly v průměru o 6,85 procenta. Vysoká inflace v loňském roce podle studie DIW „vedla ke skutečnému poklesu nízkopříjmových skupin, zatímco nejlépe vydělávající lidé těžili z mírného zvýšení reálných příjmů“.
„Celkově se nerovnost v příjmech z práce mohla v průběhu hospodářského oživení po pandemii dokonce mírně zvýšit a letos se také zvýší,“ uzavírá studie DIW. Rozdíly v příjmech zvýší ještě energetická krize, která se silně dotýká chudších domácností.
O zvyšování majetkové a příjmové nerovnosti v Německu svědčí i nárůst Giniho koeficientu, který pro srovnání nerovností v rozdělování bohatství používá i Světová banka. Koeficient má hodnoty od nuly do jedné. Čím vyšší číslo, tím vyšší nerovnost. Německo má aktuálně 0,39, což je zhruba stejně jako Británie. Přitom Británie platila vždy za zemi více rozdělenou. Ještě před deseti lety vykazovalo Německo Giniho index 0,29, tedy zhruba jako sociálně kohezní Švédsko (0,25) či Japonsko (0,25). Česko dlouhodobě vykazuje ještě nižší čísla než Švédsko. Pro srovnání a představu: USA mají 0,46, Mexiko 0,55, Namibie, kde jsou obrovské nerovnosti vidět přímo na ulici, 0,71.
Němce znervózňuje nejen rostoucí propast mezi nejvyššími příjmovými skupinami a těmi podprůměrně vydělávajícími. Přes veškerou legislativní snahu a osvětovou kampaň v médiích nadále přetrvávají obrovské rozdíly v platech mužů a žen. I dnes, po desetiletích intenzivního boje proti genderové platové propasti, činí rozdíl 21 procent v neprospěch žen. Statistiky ukazují, že je to od roku 2006 zlepšení o pouhé dva procentní body.
Proto také hnutí za genderovou rovnoprávnost v platech vyhlašuje každoročně den platové rovnosti, který upozorňuje, jak velký problém to v Německu je. Letos byl Den platové rovnosti v polovině března. Protestující tím chtěli říct, že ženy fakticky proti mužům pracují až do poloviny března zadarmo, což je považováno za společenskou ostudu a skandál. Zviditelňování neviditelného rozdílu stálo i za snahou prosadit zákon, který umožňuje vidět do příjmů kolegů, kteří pracují na stejném postu. Od roku 2018 se ženy v Německu mohou podívat, jaké peníze na jejich postu berou muži. Přesto genderový platový rozdíl zůstává stejný, jako by se zaměstnavatelé nestyděli, že mužům dávají za stejnou práci více peněz.
Zajímavé je, že z větší části se na tomto rozdílu mezi příjmy žen a mužů podílejí staré spolkové země, patřící posledních 80 let do západní části Německa. Ve východní části jsou některá povolání v příjmech nastavena opačně a ženy berou více než muži. Platí to i pro průměrné důchody v bývalém východním Německu.
Statistiky, jež ukazují platovou propast mezi ženami a muži, ale některá fakta také podstatně zkreslují. Ženy často pracují v zaměstnáních, která jsou sama o sobě méně ohodnocena. Jde například o práci kadeřnice či úřednice nebo o zdravotní sestry a asistentky v sociálních službách, kde podobně jako v Česku převažuje ženský personál. Ženy také častěji než muži pracují na částečný či poloviční úvazek.
Autor je spolupracovník redakce.
