O hazardním hraní a jeho regulaci se v posledních měsících mluví opravdu hodně. Důvody jsou dva: Připravuje se novela zákona o hazardním hraní a v rámci konsolidačního balíčku se diskutuje o úpravě daňových sazeb zatěžujících jednotlivé typy hazardních her. Další téma týkající se regulace hazardu leží na úrovni měst a obcí. Ale bohužel se o něm nemluví.
Obce mají možnost zakázat nebo omezit na svém území herny a kasina, a to prostřednictvím obecně závazných vyhlášek. A více než osm stovek obcí tak již učinilo. Je vcelku srozumitelné, proč to místní politici dělají: Snaží se vyslyšet volání veřejnosti, ať již většiny, nebo hlasitě křičící menšiny, a získat body tím, že eliminují negativní jevy, které jsou s hazardním hraním spojené.
Příklady z českých měst ale ukazují, že praxe je o poznání složitější. Obecně závazná vyhláška totiž neomezuje stranu poptávky (chuť hrát), ale stranu nabídky, přesněji jen její část. I poté co v obci dojde k regulaci hazardu, mají hráči další možnosti, kde svou touhu uspokojit. Raketově roste segment online hazardních her, tedy možnost hrát přes mobil, tablet nebo počítač kdykoli a odkudkoli. Díky hustotě sídelní struktury v naší zemi je velmi často v dojezdové vzdálenosti dostupná jiná provozovna, a pokud není, může tam vzniknout. A informace o černém trhu, tedy ilegálních hernách nebo pololegálních provozovnách, jež využívají bílá místa v legislativě, se v médiích objevují téměř denně. Vzpomeňme na kvízomaty.
Tvrzení, že zákaz hazardu v obci nemůže automaticky vést ke stanovenému cíli, je možné doložit i dalším tvrzením: Obce si totiž u svých regulací většinou žádné cíle nestanovují. Neslyšíme ani o cílech, které by byly měřitelné a bylo by je možné s odstupem času vyhodnocovat. V oblasti hazardu se přitom tyto cíle nabízejí: Snížit počet hráčů v riziku. Snížit počet exekucí nebo insolvencí, které vznikají kvůli dluhům z hraní. Snížit počet drobných kriminálních činů.
Případová studie, v níž jsme se s kolegy zaměřili na hodnocení dopadů regulace hazardu v Brně, Českých Budějovicích a v Ostravě, nic takového nedokládá. Naopak nalezli jsme poměrně velké rozpory nejen v tom, jak města hodnotí dopady regulace, aniž by pro to měla data, ale především v tom, že dle zástupců měst došlo k naplnění cílů, přičemž však žádné takové cíle nebyly stanoveny. Ani jedno z měst neudělalo metodicky korektní ex ante analýzu dopadů regulace (co chceme?) ani ex post analýzu dopadů regulace (jak se to povedlo?).
Setkáváme se tak s odpověďmi, že počet problémových hráčů poklesl, ale nikdo neví o kolik, protože se neví, jaký byl předtím ani jaký je teď. Města se analýzou problematiky nezabývají, protože po zákazu hazardu byla zrušena s tím spojená agenda, tedy i úředníci. Proto se neanalyzují rizika spojená se vznikem kasin v okolí města, často v dojezdové vzdálenosti MHD, nezkoumá se hraní na internetu. Všichni jsou si vědomi nárůstu černého trhu, ale nemají data ani plán, jak se s ním vypořádat.
Adiktologové a neziskové organizace mluví o tom, že zákaz heren a kasin není samospásný. Aktuální regulace sice uvaluje na kamenné provozovny velký objem povinností, což přispělo k eliminaci patologických jevů, ale měnící se struktura trhu dělá z potírání nežádoucích vlivů hazardního hraní „těžší písemku“. To potvrzují i lockdowny během pandemie. Ty de facto simulovaly prohibitivní politiku heren a kasin v celé republice, ale počet hráčů, objem vsazených prostředků ani množství práce adiktologů ani neziskovek dramaticky neovlivnily. Co však zákaz hazardu v obci nepochybně ovlivňuje, jsou její daňové příjmy. Ty mohou chybět třeba právě těm neziskovkám zaměřujícím se na eliminaci negativních dopadů závislostního jednání.
Autor je ekonom Centra ekonomických a tržních analýz a člen NERV.
