Omezení podpory fotovoltaik se obrací proti státu
Měl to být jeden z nástrojů, jak stabilizovat české veřejné finance. Hovořilo se až o částce 23 miliard korun. Místo toho ale retroaktivní přepsání pravidel pro fotovoltaické elektrárny začíná přinášet problémy. Investoři již zastavili investice v řádu miliard korun a hrozí arbitrážemi. Pro Česko roste riziko, že nesplní své klimatické závazky vůči Evropské unii. A nová studie odhaduje, že do miliard půjdou i další související náklady.
Plán ministerstva financí počítal se zásadním zpřísněním provozní podpory všem solárním elektrárnám, které byly uvedené do provozu v letech 2009 až 2010. Část návrhů rezortu odmítli poslanci, nakonec však i přes odpor Senátu, Svazu průmyslu, Hospodářské komory nebo Svazu měst a obcí prošlo zavedení takzvaných individuálních kontrol – fakticky nové oznamovací povinnosti pro všechny elektrárny s výkonem nad 30 kWp. Ty mají nově samy počítat svoji ziskovost, a pokud by byla příliš velká, vracely by státu dotace. Nyní se zvažuje navýšení hranice na 145 kWp, což je ale pořád zhruba 1400 elektráren v zemi.
Schvalování provázely kontroverze a proti návrhu se postavilo i mnoho senátorů vládní koalice v čele s předsedou hospodářského výboru Miroslavem Plevným. Poukazovali na protiústavnost toho, že stát nemůže zpětně měnit zaručené podmínky (které byly navíc již jednou upraveny v roce 2021 shodou tehdejší vlády a opozice), stejně jako na možné negativní dopady na investiční prostředí v ČR. Stejná kritika zaznívala i od zástupců byznysu. Nyní se jejich slova začínají naplňovat.
„Od našich investorů i financujících institucí víme, že to, před čím jsme zákonodárce varovali, se stalo realitou. Retroaktivní změna pravidel již vedla k pozastavení chystaných investic v objemu stovek megawattů a v hodnotě miliard korun. Banky nyní váhají, zda financovat výstavbu nových solárních elektráren v Česku,“ uvedl ředitel Solární asociace Jan Krčmář.
Investoři totiž mají na staré elektrárny nabrané úvěry a ze zisků z provozu financují i výstavbu nových solárních elektráren. „Byznys potřebuje pro své investice stabilitu podnikatelského prostředí. U investorů do fotovoltaiky nyní kvůli retroaktivnímu zásahu do pravidel vidíme opravdu velkou nejistotu, stejně jako u bank, které jejich investice financují,“ potvrzuje člen představenstva Svazu průmyslu Petr Jonák.
Evropská komise navíc na konci května varovala Česko, že se málo podílí na klimatických cílech Evropské unie, neumí vysvětlit, jak bude svoji zelenou transformaci financovat, a především že má málo konkrétních opatření, jak podpořit urychlené budování obnovitelných zdrojů.
EK po ČR původně chtěla podíl OZE ve výši 33 procent v roce 2030, ČR se však zavázala pouze k podílu 30,1 procenta. Zavedení kontrol přitom vede k pravému opaku – způsobí, že se fotovoltaických zdrojů bude stavět méně a ČR se tak bude vzdalovat jak plnění národních i unijních cílů, tak i plánu snižování závislosti na fosilních energiích z Ruska.
To ve své studii potvrzuje i hlavní ekonom společnosti Datarun Petr Bartoň. „Lex OZE III zavádí pro český solární sektor obrovské počáteční a strukturální náklady, které pravděpodobně přesáhnou pět miliard korun, ve snaze o rozpočtové úspory, které se možná nikdy nedostaví,“ uvedl. Na obzoru jsou podle něj i arbitráže proti ČR, protože většina investorů je mezinárodních, například z Německa nebo z USA. ČR přitom již loni jednu solární arbitráž prohrála. Skupině Natland vyčíslil švýcarský soud náhradu 350 milionů korun, s náklady řízení se částka vyšplhala více než 735 milionů korun.
Bartoň upozorňuje, že individuální kontroly by se měly i po zvažovaném zvýšení hranice týkat celkem téměř 1400 elektráren, z nichž řada je na střechách výrobních firem, zemědělských družstev nebo menších lokálních podniků. Jen náklady na nutné poradenství pro vyplňování nových reportů mohou podle něj vystoupat v prvním roce na 1,25 miliardy korun, přičemž násobně více zasáhnou ty nejmenší.
Necelých 80 procent provozovatelů dotázaných společností Datarun také uvedlo, že již nevěří budoucím vládním pobídkám, což by mohlo zvýšit budoucí náklady na solární instalace až o 2,5 miliardy korun.
S obavami se na novou povinnost dívají také investoři napříč ekonomikou – bojí se, aby podobné zpětné zásahy nepřišly i v jejich odvětvích. „I kdyby to snížilo přímé zahraniční investice o jedno procento, jednalo by se o dvě miliardy korun ročně a poškodilo by to obecné investiční prostředí v Česku,“ odhadl Bartoň. Individuální kontroly se tak podle něj mohou stát učebnicovým příkladem špatného hospodaření, kdy se stát zaměřuje na nejisté krátkodobé úspory a v jejich jménu zničí mnohem větší dlouhodobé příležitosti.
