Krvácení čínských technologických firem minulý týden bylo razantním připomenutím investorům, kdo ve skutečnosti vládne říši středu. Na amerických burzách byly před výrazným poklesem v čínských akciích zainvestované dva biliony dolarů, během týdne to bylo skoro o pětinu méně. Od února, kdy byly jejich ceny na maximu, odmazaly čínské firmy obchodované v USA asi tři čtvrtě miliardy tržní hodnoty.
Zátah na technologické firmy v Číně trvá už delší dobu. Čínští regulátoři začali dva dny poté, co „čínský Uber“ Didi vstoupil na konci června na americkou burzu, vyšetřovat, jak tato společnost chrání citlivá data uživatelů. Internetovému obrovi Tencent, který mimo jiné ovládá osmdesát procent čínského trhu se streamingem hudby, nakázali ukončit exkluzivní dohody s hudebními studii. Obří e-shop Alibaba musel už na začátku roku strpět pokutu v přepočtu 60 miliard korun za zneužívání tržní síly.
Poslední obětí se staly vzdělávací společnosti, které v Číně dříve vygenerovaly hned několik miliardářů (dnes již většinou bývalých). Odpolední doučování mladých Číňanů byl dlouho obrovský trh o hodnotě sto miliard dolarů, což už je minulost poté, co se objevily zprávy o plánu čínské vlády přeměnit společnosti poskytující některé doučovací služby na neziskovky a zakázat jim přístup k zahraničnímu kapitálu. Akcie těch největších, jako jsou New Oriental Education, TAL Education Group nebo Gaotu Techedu, v reakci padly o šedesát až sedmdesát procent.
Řada pozorovatelů přičítala zásahy snaze čínského režimu zkrotit odvětví, které příliš vyrostlo a je až příliš nezávislé, což by mohlo být ohrožením pro autoritářskou vládu. Nicméně jak napsal ekonom Noah Smith ve svém pravidelném newsletteru, Čína omezuje sektor, kterému západní optikou říkáme „technologický“, ale ve skutečnosti jde o internetové služby zaměřené na spotřebitele, a naopak se snaží posílit technologický průmysl a pokročilou výrobu.
Napovídat by tomu mohla i zpráva pro investory od hlavního ekonoma čínské společnosti Soochow Securities Chena Liho, která je poměrně masivně sdílená ve strojovém anglickém překladu už asi týden. Li píše, že Čína opustila „americkou cestu“ zvyšování HDP (především sektorem služeb) a vydala se „německou cestou“ rozvoje výroby.
„Zaměření na průmysl a omezení služeb bude základem politiky po další tři či pět, možná sedm let,“ píše Li, přičemž oním „průmyslem“ se míní průmysl založený na vysokých investicích do výzkumu a vývoje. Třeba výrobci elektromobilů Nio, Xpeng a Li Auto se z výprodeje čínských akcií minulý týden vzpamatovali velmi rychle.
Pravdivý může být ale i pohled analytičky a zakladatelky serveru TechBuzz China Rui Ma, dle které je „zátah“ na digitální giganty populární a čínská vláda má velmi podobné obavy z jejich zneužívání tržní síly jako evropští či američtí regulátoři, akorát se nemusí ohlížet na investory a lámat si hlavu se zákonnými brzdami. Regulace se podle ní odvíjí od dvou hlavních zásad – internetové firmy nesmějí působit proti strategickým cílům a musejí být „prospěšné pro společnost“, nejen vytvářet zisk. Faktem je, že příkladů, kdy čínské technologické firmy zneužívaly své postavení na trhu a pouze dobývaly rentu, nebylo málo – například Didi účtoval starším cestujícím vyšší ceny jen na základě věku. Ve finále tak regulační tlak může být základem pro daleko inovativnější internetový sektor.
Lekce pro investory do čínských akcií je, že tamní internetové společnosti už nebudou mít volnou ruku v tom dělat si, co chtějí.
