Klesajicí inflace umožňuje ČNB pokračovat ve snižování úrokových sazeb. Pokles je pro české podnikatele opravdu klíčový, neboť dosud průměrná výpůjční sazba pro úvěry v českých korunách dosahovala 8,6 procenta. Ani úroveň kolem osmi procent, na niž se dle našeho předpokladu úvěry dostanou po posledním snížení základní úrokové sazby o půl procentního bodu, však není dlouhodobě udržitelná. Nadále bude znevýhodňovat české firmy na evropském trhu a sama o sobě posilovat růst cen a inflaci.
Dá se říci, že všechny české podniky, které mohly, již přešly na financování v eurech. Půjčují si tak s úrokovou sazbou přibližně o jedno až tři procenta levněji. Tato skutečnost mimochodem vedla k dramatické euroizaci českých firem, když na konci minulého roku poprvé v historii výše firemních úvěrů v české koruně nepředstavovala ani polovinu všech úvěrů. Toto samotné má velký význam v otázce termínu přijetí eura, neboť je zřejmé, že české podniky tím jednoznačně hlasovaly pro jeho přijetí.
Snižování sazeb ČNB bude mít letos další velmi důležitý efekt pro české firmy, a tím je kurz koruny vůči euru a dolaru. Ten se v nedávném období držel na poměrně silné úrovni kvůli vysokým úrokovým sazbám centrální banky a jejím téměř nekonečným devizovým rezervám. S poklesem úrokových sazeb ČNB uvidíme další postupné oslabování české koruny, což v případě nízké inflace bude stav, kdy by ČNB neměla intervenovat a českou měnu podporovat.
Společně se stagnující tuzemskou ekonomikou by se koruna mohla vydat do oblastí vysoce nad 25 korun za euro. Efekt oslabující koruny bude pro exportně orientované české firmy pozitivní. Avšak pro ty podniky, které si nabraly úvěry v euru, jen aby ušetřily na úrocích, a nemají tedy jiné eurové příjmy, bude oslabující koruna znamenat nepříjemné navýšení jejich zadlužení.
Další důležitou oblastí nákladů firem jsou mzdy. Ty v posledních letech nedosahovaly výše inflace. Letos by růst mezd mohl zmírňovat, neboť tlaky na pracovním trhu mírně klesají s tím, jak mnoho firem pozastavilo nábor nových pracovníků, nebo je dokonce nuceno k propouštění. Úbytek lidí vidíme nejen v energeticky náročné výrobě, třeba ve slévárenství či sklářství, ale i v oblasti technologií a internetových obchodů, kde propouští i takoví velikáni jako Kiwi nebo největší české e-shopy.
A konečně energie, významný faktor dosud průmyslově zaměřené české ekonomiky, již výrazně poklesly. Elektřina se nyní obchoduje za 80 eur/MWh, na úrovni, kde byla naposledy před třemi lety, a plyn za 35 eur/MWh je na hodnotě, kterou měl naposledy v létě 2021. Kladný dopad tržní ceny však z velké části požírá nárůst distribuční složky společně s poplatkem za obnovitelné zdroje.
Shrnuto a podtrženo, letos by se firmám mělo v oblasti nákladů a nákupních cen ulevit. Jednoduchý rok to však pro ně nebude, spíše naopak. České podniky budou zejména čelit pokračujícímu poklesu poptávky jak na českém, tak i na západoevropském trhu, a v některých případech také druhotné platební neschopnosti v souvislosti s krachujícími podniky.
Do toho se budou stále silněji promítat změny v odvětvích, která procházejí strukturální změnou. Automobilový sektor postupně přechází na elektromobilitu a těžký a chemický průmysl pokračuje v opouštění evropského prostoru. Složitou situaci a chladnoucí mezinárodní poptávku nakonec přiznávají i české firmy samotné – objem nových zakázek jim klesá již dvacátý měsíc v řadě.
Na druhou stranu, nastartovat by se po dvaceti měsících poklesu konečně měla domácí spotřebitelská poptávka. Jejím motorem bude růst reálných mezd a s nimi snad zlepšení nákupní nálady. Kromě domácího stimulu je však zapotřebí i zlepšení situace v zahraničí. Tam naději skýtá postupný obrat k lepšímu v německém průmyslu, který již tři měsíce pozorujeme.
Autor je partner v oddělení Strategie a transakce EY Česká republika.
