V komunálních volbách hnutí ANO uspělo, ovšem s podstatnou výjimkou - v hlavním městě výrazně ztratilo. Podle tehdejšího pražského volebního lídra hnutí ANO a nynějšího opozičního zastupitele Petra Stuchlíka ale může zklamání z výsledku nakonec hnutí pomoci. „Kvůli tomu výsledku se pustilo do jisté sebereflexe, která mu nakonec spíš pomůže než uškodí,“ říká. Nová pražská koalice podle něj čtyři roky nevydrží. „Už dnes vnímám snahu některých členů koalice připravit se na variantu, že by to nevyšlo,“ tvrdí Stuchlík.
Když jsme spolu mluvili před volbami, říkal jste, že byste nerad, aby město ovládli aktivisté, kteří řídili nanejvýš svůj kontokorent při studiích. Předpokládám, že přesně to se z vašeho pohledu teď děje.
Ano. Citoval bych Matěje Stropnického, který byl zářným příkladem aktivismu uplynulých čtyř let a na Facebooku velmi tleskal nově vzniklé městské radě, protože zastoupení zelených prý je v ní největší, jaké kdy bylo. To je důvod, proč být velmi ostražitý. Aktivismus třeba v kultuře reprezentovaný paní Třeštíkovou se dá celkem pochopit a možná je i k dobru věci. Ale třeba v dopravě, kde vidím počínání pana Scheinherra, je to pro mě velký vykřičník a jeden z důvodů, proč být aktivní opozicí.
Před volbami jste svou kandidaturu probíral mezi prvními se Zdeňkem Tůmou, který v Praze nejprve vyhrál volby, ale když se ocitl v opozici, tak odešel do soukromé sféry. Co vám vlastně na váš záměr kandidovat řekl?
Řekl, že ničeho nelituje, že to byla mimořádná zkušenost, která je nepřenosná, a to vše bych už teď podepsal.
Slíbíte voličům, že i za tři a půl roku budete v zastupitelstvu sedět?
Ano, můžu to slíbit. Chci se věnovat opoziční práci. Po 18 letech jsem prodal firmu, kterou jsem zakládal s Martinem Nejedlým, ještě když jsem byl na vysoké škole. A teď mám prostor se věnovat politice v opoziční roli.
Našel jste si už jako opoziční zastupitel nějaké téma, na které byste se chtěl primárně zaměřit?
Tím tématem je doprava. Ta trápí Pražany nevíce. To je téma, se kterým jsem se ztotožnil a právě tady chci bojovat proti aktivismu. Když jste cyklista, možná vám v Praze bude hej, ale musíme si uvědomit, že ne všichni Pražané dojíždějí z Prahy 7 na Prahu 1. Většina jezdí mnohem větší vzdálenosti. A Prahu z hlediska cyklistiky nemůžeme porovnávat s Tel Avivem kvůli počasí, ani s Berlínem kvůli kopcovitosti. Musíme se reálně dívat na to, v jakém městě žijeme a hledat inspiraci ve srovnatelných městech.
S jakými pocity sledujete počínání nové městské rady?
Jednak sleduji poměrně výrazné odchylování od toho, co jednotlivé strany deklarovaly před volbami. A jednak vidím obrovský hlad po moci.
V čem vidíte odchylky od předvolebních slibů?
Třeba v tom, že všechny významné strany před volbami deklarovaly dokončení těch klíčových městských dopravních staveb, jako je vnitřní městský a vnější pražský okruh. Zároveň dokončení trasy metra D, radiál a rychlodráhy na Kladno s odbočkou na letiště. No, a když se na to podíváte teď do programu nové koalice, tak vidíte spoustu úhybných manévrů.
Cyklistice se velmi podrobně věnují v mnoha bodech, což je jistě záslužné. Zato ty dopravní stavby tam mají spoustu ale. V případě městského okruhu to je přehodnocování výjezdu z Blanky a zahrnutí možného zastřešení ulice V Holešovičkách. V případě vnějšího okruhu dokonce nové trasování přes střední Čechy. To znamená v případě městského okruhu zdržení o tři až pět let. Přehodnocení trasy severní části pražského okruhu znamená zdržení o dvacet let. Ve středních Čechách ta trasa není vůbec připravená. A je tam celá řada dalších problematických věcí.
Například?
Parkování. Před volbami se všichni shodovali, že vytvoří dvě jednoduché parkovací zóny dle návrhu expertů z ČVUT. A po volbách se dozvídáme, že tento plán není aktuální, přestože všechny tři koaliční strany se k němu hlásily. Místo toho se mluví o rozšiřování zón stávajících, které vznikly dost živelně a jsou trochu zmatené. Zároveň radní pro dopravu pan Scheinherr říká, že nechce podporovat dvě zóny, protože nechce podporovat v Praze automobilismus. To už mi zavání sociálním inženýrstvím. Spousta Pražanů prostě jezdí nejen MHD, ale jezdí také autem. Třeba jenom příležitostně – potřebují velký nákup, potřebují někam odvézt děti.
Speciálně pro matky s dětmi je kolo těžko představitelná alternativa. Zvláště v zimních měsících si neumím představit, že matka bude šlapat na kole a za ní pojedou děti na tandemu. Navrch po těch nebezpečných cyklostezkách, jako třeba u sjezdu z Hlávkova mostu. Tam ze dvou pruhů zbyl jeden pro automobily, vznikla tam nebezpečná cyklostezka a asi tři parkovací místa. To je výsledek sociálního inženýrství, které chce Pražany přesunout na kola.
Když se podíváme na průměrný počet vozidel a kol v roce 2017 na nábřeží Kapitána Jaroše před městským úřadem městské části Praha 7, tak tam za den projelo něco přes 300 kol a skoro 23 tisíc aut. A mám pocit, že kvůli jednomu procentu účastníků provozu udělat ze dvou pruhů jeden je prostě sobecké vůči zbylým 99 procentům obyvatel Prahy.
Když ne v dopravě, očekáváte nějaký pozitivní posun alespoň v oblasti bydlení, což bylo druhé hlavní téma voleb?
Ne. V případě bydlení jsme zatím konfrontováni jen s velmi obecnými stanovisky.
V programu koalice je mimo jiné garance hypoték pro vybrané profese. Jak se na tento plán díváte jako člověk, který se financemi a hypotékami léta zabýval?
Musím říci, že mi to nikdo z rady nebyl schopen vysvětlit. Pořád se oháněli ekonomem Miroslavem Zámečníkem. Tak jsem se s ním sešel a ten mi to vysvětlit dokázal. Vidím v tom jistý smysl. Primárně jde o reakci na novou regulaci ze strany ČNB. Na druhé straně i pan Zámečník uznává, že to samo o sobě nevyřeší největší problém, kterým je malá nabídka. A pokud se nezačne stavět, tak tento program bude k ničemu. Z už tak malé nabídky bytů se ještě bude kus odčerpávat pro vybrané profese, což bude znamenat, že tomu zbytku se byty dále výrazně zdraží. Takže – dává to smysl, porozuměl jsem tomu, ale dává to smysl jen v případě, že se zvedne nabídka nových bytů. Prostě v Praze se musí začít masivně stavět.
Dá se to vysvětlení kolegy Zámečníka nějak stručně shrnout?
V zásadě jde o to, že město se zaručí za hypotéku u profesí, kde lze očekávat, že se dané domácnosti postupně zvýší disponibilní příjmy. V tom případě může jít město do většího rizika než banka, která takto plánovat do budoucna nemůže. Zároveň to riziko, které město nese, je menší i proto, že pokud by dlužník přece jenom hypotéku nezvládl, tak byt propadne do městského fondu a město s ním může zacházet efektivněji než banka. To je úvaha, která právě v kontextu zpřísnění regulace od ČNB dává smysl.
A není zvláštní, že město jde svou politikou proti politice centrální banky?
ČNB má pečovat o cenovou stabilitu a o zdraví finančních trhů a bankovního sektoru. Ta nová regulace je tady kvůli bankám, nikoli kvůli spotřebitelům. Jde o to, aby banky neměly příliš mnoho nevymahatelných úvěrů. Takže pokud by ten návrh byl realizován přesně podle pana Zámečníka, tak to není problém, protože město by nešlo proti ČNB. Já se trochu bojím té samotné realizace. Ale konkrétní návrh jsme zatím neviděli, takže to je stejně jen akademická debata.
Nová koalice hodně mluvila o tom, že se bude snažit o dialog s opozicí, tvrdila, že bude konzultovat programové prohlášení a podobně. Funguje to?
Absolutně ne. To je bohužel jedna z těch prázdných deklarací. My jsme na připomínkování programu měli necelý týden. Je to jenom floskule. V minulém období byla v klíčových městských podnicích zastoupena opozice, ovšem současná koalice to vidí jinak. Nechce opozici pustit ani do dozorčích rad. Řeči o dialogu jsou prázdné, skutky tomu zjevně odporují. Opozice bude zřejmě mít mnohem slabší úlohu než v minulosti.
Vsadil byste si, že koalice vydrží čtyři roky?
Já bych to Praze přál, protože Praha potřebuje kontinuitu a funkční zastupitelstvo po čtyři roky. Obecná zásada praví: „První rok se to učí, dva roky vládnou a čtvrtý rok se chystají na další volby.“ Pokud se rada změní v průběhu volebního období, tak to bude znamenat další změny, další přehodnocování už jednou přehodnocených projektů. Nic dobrého pro Pražany. Přes to, co jsem právě řekl, si ale nemyslím, že ta stávající trojkoalice, která je vlastně sedmikoalicí, přežije. Naopak už dnes vnímám snahu některých členů koalice se připravit na možnost, že by to nevyšlo. Už teď někteří členové koalice přemýšlejí, jaké to bude, až se to změní.
Jak se to projevuje?
Projevuje se to různým sondováním a neformálními rozhovory.
Když se s mírným odstupem podíváte na volební kampaň hnutí ANO v Praze - jak byste ji zhodnotil poměrem cena/výkon?
Pro mě je to velká zkušenost a ne všechno se dá ohodnotit penězi. A na to, abych řekl, jestli pro mě osobně to byla výhra, nebo prohra, na to je ještě brzy. Ale věřím, že to byla výhra. A jsem si celkem jistý, že to nakonec bylo plus i pro hnutí ANO. Je to možná trochu odvážné tvrzení, ale myslím, že hnutí ANO se díky tomu volebnímu výsledku pustilo do určité sebereflexe, která mu na konci dne pomůže spíše než uškodí.
Vidíte zpětně nějakou klíčovou chybu?
To se musíte zeptat profesionálů na politický marketing.
Ti vám určitě napsali nějakou pěknou analýzu.
Těch máme řadu. Obecně se shodují na tom, že výměna lídra přišla pozdě. V zásadě nikdo nezpochybnil mou práci, za to jsem velmi rád. Bylo to tvrdě odpracováno. Ale výměna lídra přišla později, než měla. Plus platí, že hnutí ANO to má v Praze trochu těží než v ostatních regionech.
Nemáte pocit, že jste to kolegům z ANO pokazil, když dvojka i trojka na kandidátce, tedy Patrik Nacher a Ivan Pilný, získali nakonec více preferenčních hlasů než vy?
Nemám. Ono je jednoduché hodit neúspěch na konkrétní osobu, ale vždycky máte komplex důvodů. Kromě pozdní výměny lídra vstupuje do hry řada dalších věcí. Já jsem vždycky všechny přesvědčoval, aby volili celé hnutí, nikdy jsem necílil na osobní preference. Myslím, že v tom někteří kolegové nemají úplně čisté svědomí. Ono když upřednostňujete osobní zájem před zájmem hnutí, tak můžete mít víc preferenčních hlasů, ale celkovému výsledku to bohužel nepřispívá.
Takže Patrik Nacher upřednostnil osobní zájem nad zájmem hnutí?
To je velmi odvážné tvrzení.
To jen nesměle vyvozuji z toho, co jste před chvílí řekl.
Ale to je vaše intepretace.
Právníci Evropské komise vyčítají Andreji Babišovi, že se nedostatečně odstřihl od Agrofertu, dál má zájem na jeho fungování, a je tudíž ve střetu zájmů. S jakými pocity tuto kauzu sledujete?
To je těžké. Svěřenský fond je tradiční institut, který po desetiletí funguje v jiných jurisdikcích a nikdo ho nezpochybňuje. Před pár lety přišel i do českého práva a najednou někdo cítí potřebu jej zpochybnit – že vlastně svěřenský fond není tak úplně to pravé odstřihnutí. To mi přijde absurdní. Nevím, proč by svěřenský fond v Lichtenštejnsku, v Rakousku nebo ve Švýcarsku měl být v pořádku a ten český ne. Jeho česká právní úprava je dobrá.
Když je v radě fondu premiérova manželka, tak je to „odstřihnutí“ dost formální, ne?
Nejsem právník, ale věřím českému právnímu systému. A vím, že svěřenský fond využily od jeho zavedení stovky, možná tisíce lidí k řešení různých problémů nejen politických, ale i nástupnických a dalších. A pokud jej teď někdo začne zpochybňovat, tak je to velký problém pro stabilitu české justice. I já jsem přemýšlel o svěřenském fondu, pokud bych se stal politicky exponovanou osobou. Právníci, s nimiž jsem se bavil, mě přesvědčovali, že ten nástroj je v českém právu dobře definovaný.
Ale vy jste svou firmu nakonec prodal.
Já jsem se nakonec rozhodl jít do politiky i proto, že jsem věděl, že svou firmu budu schopný prodat. Ale celý proces prodeje Fincentra trval víc než rok. Prodat firmu není tak jednoduché a často prostě nenajdete kupce. V tom jsem měl štěstí, ale stejně prodej trval mnohem déle, než jsem předpokládal.
Vy jste se jako poradce kolem velkých peněz dlouho pohyboval. Pomineme-li prodej firmy, existuje obecně nějaká čistší cesta, jak se odtáhnout od majetku, než je svěřenský fond?
Upřímně řečeno moc jiných čistších cest nevidím. Pokud máme v českém právu institut svěřenského fondu, který vychází z těch roky zavedených trustů v zahraničí, tak je to podle mě nejčistší cesta. Protože v okamžiku, kdy by Andrej Babiš šel zakládat trust do zahraničí třeba podle práva státu Delaware nebo lichtenštejnského či rakouského, tak se okamžitě vyrojí spekulace, proč to dělá podle práva jiné země a jestli v tom není nějaké „šméčko“. Buďme rádi, že ten institut v českém právu je, a já jsem přesvědčen, že patří k těm nejčistším. A pokud jsou nějaké pochybnosti, tak ať opozice navrhne, v čem by se měl ten institut zlepšit.
Zlínský rodák vystudoval Fakultu managementu na VŠE v Praze. V dubnu 2000 založil se společníkem Martinem Nejedlým poradenskou společnost Fincentrum, mezi lety 2001 a 2006 působil v obchodních strukturách vydavatelského domu Mafra. V roce 2014 koupil rádia Classic FM a Expres rádio, která o čtyři roky později prodal Seznamu. Rovněž byl letos dokončen prodej Fincentra švýcarské společnosti Swiss Life. |
