Novela služebního zákona, kterou představili koaliční poslanci minulý týden, je určitě krok správným směrem. To by bylo ale takřka jakékoli zlepšení současné situace, kdy je státní byrokracie dost zakonzervovaná a nepropustná, a hlavně velké ústřední státní orgány, jako jsou ministerstva, nejsou politickou sférou dobře řiditelné.
Pro pochopení toho, z jaké jámy se úřednictvo snaží vyhrabat, je potřeba jít až do hlubin historie „služebáku“. První pokus o to nějak jasně pojmout práci pro stát se datuje do roku 2002. Politici se ale zalekli svého vlastního dítěte a toho, že by státní správa měla nějaká pravidla, a tak účinnost služebního zákona odkládali třináct let. Až dupnutí Evropské komise, která by odmítla proplácet dotace bez toho, že by v Česku existoval profesionální úřednický aparát pod zákonem, donutila politickou sféru konat. A to nikoli běžným procesem, ale obřím poslaneckým „komplexním pozměňovacím návrhem“ bez nějaké delší diskuze.
Kosmetické, ale důležité změny
Stejné to je teď, kdy se nevede debata o tom, jak má vypadat státní správa, ale o tom, že má být „deagrofertizována“. To je hezký buzzword, ale drtivá většina vyšších úředníků na ministerstvech nemá s Babišem společného nic jiného, než že nastoupili do funkcí v době, kdy premiéroval. Zároveň se řeší, kolik má být náměstků (bude jich tolik, kolik ministr chce), jak mají vypadat výběrová řízení (rychlejší a propustnější) a co se současnými „odbornými náměstky“, kteří na ministerstvech řídí jednotlivé sekce (budou z nich „vrchní ředitelé“).
Jsou to potřebné, i když kosmetické změny; dnešní stav, kdy nastupující ministr přichází vyzbrojen pouze dvěma politickými náměstky a suitou poradců, byl a je extrémně nedůstojný a nepraktický. Minimálně první úroveň řízení pod ministrem musí být vždy politická a musí na ni být daleko lépe vidět i ze strany veřejnosti. Stejně tak je potřebný lepší režim na home office (i když s dvouletým zpožděním) a uvidíme, jak k tomu přistoupí jednotlivé rezorty.
Dobré také je, že dle návrhu budou kvalitu práce úředníků hodnotit více jejich nadřízení ve službě a méně političtí reprezentanti. A to, že ředitelé odborů a vrchní ředitelé, tedy vyšší a střední management, nebudou ve funkci navěky, ale na pět let, je správné – velkou část z nich tak čeká obhajoba funkce už příští rok, pokud bude zákon schválen.
Strach z úředníků
Uvidíme ale, jak ministři své nově nabyté pravomoci jako třeba jmenovat v zásadě libovolný počet náměstků nakonec pojmou. Nynější praxí je, že političtí náměstci jsou spíše hlídači ministrů z ostatních stran koalice s dosti neukotvenou rolí. To ostatně bohužel zůstává i v novele služebního zákona. Přitom by bylo daleko lepší, kdyby i političtí náměstci měli konkrétně popsané, co na ministerstvu mají na starosti.
Pořád je ale na návrhu vidět, jak se politická sféra nikdy nebyla schopná zbavit nedůvěry a obav ze sféry úřednické a nikdy nedokázala jasně říct, jak by měla česká byrokracie ideálně vypadat, tak aby poskytovala politikům servis, ale zároveň jimi nebyla stoprocentně ovládnutá. Floskule typu „úředníků má být méně a musejí být lépe placeni“ slyšíme dvakrát do týdne. Vize podoby odborného aparátu na úřadech a ministerstvech, na které by se shodli představitelé koalice a opozice a která by – mimo jiné – učinila ze státní správy atraktivnějšího zaměstnavatele, ale chybí.
Neadekvátní ohodnocení
Stejně tak chybí představa, jak by měl vypadat kariérní rozvoj úředníků a jak by měli být odměňováni. Ministři jsou na svém aparátu do značné míry závislí, úředníci na „jejich“ ministerstvech proměňují jejich nápady do konkrétních paragrafů nebo řeší konkrétní povinnosti. Z rozhodnutí současné vlády letos ale státní zaměstnanci nedostali ani korunu navíc, což znamená v letos třináctiprocentní inflaci reálný výrazný pokles platu spojený u značné části z nich s větším pracovním zápřahem (ať už kvůli válce, nebo kvůli předsednictví, které čeká Česko ve druhé polovině letošního roku). Což moc motivační není a velmi pravděpodobně povede časem k odchodu těch nejschopnějších a ke ztrátě zkušených lidí.
Bylo by bezpochyby dobré, kdyby si politická reprezentace uvědomila, že dobře fungující byrokracie je základem dobře fungujících institucí a ty jsou důležitou součástí demokracie. Větší diskuze o podobě služebního zákona by se tak po schválení téhle novely docela hodila.
Autor je spolupracovníkem redakce