Politikům se pořád nechce naplno říct, jak má vypadat byrokracie

Ondřej Malý

Ondřej Malý Zdroj: E15 Michaela Szkanderová

Novela služebního zákona, kterou představili koaliční poslanci minulý týden, je určitě krok správným směrem. To by bylo ale takřka jakékoli zlepšení současné situace, kdy je státní byrokracie dost zakonzervovaná a nepropustná, a hlavně velké ústřední státní orgány, jako jsou ministerstva, nejsou politickou sférou dobře řiditelné.

Pro pochopení toho, z jaké jámy se úřednictvo snaží vyhrabat, je potřeba jít až do hlubin historie „služebáku“. První pokus o to nějak jasně pojmout práci pro stát se datuje do roku 2002. Politici se ale zalekli svého vlastního dítěte a toho, že by státní správa měla nějaká pravidla, a tak účinnost služebního zákona odkládali třináct let. Až dupnutí Evropské komise, která by odmítla proplácet dotace bez toho, že by v Česku existoval profesionální úřednický aparát pod zákonem, donutila politickou sféru konat. A to nikoli běžným procesem, ale obřím poslaneckým „komplexním pozměňovacím návrhem“ bez nějaké delší diskuze.

Kosmetické, ale důležité změny

Stejné to je teď, kdy se nevede debata o tom, jak má vypadat státní správa, ale o tom, že má být „deagrofertizována“. To je hezký buzzword, ale drtivá většina vyšších úředníků na ministerstvech nemá s Babišem společného nic jiného, než že nastoupili do funkcí v době, kdy premiéroval. Zároveň se řeší, kolik má být náměstků (bude jich tolik, kolik ministr chce), jak mají vypadat výběrová řízení (rychlejší a propustnější) a co se současnými „odbornými náměstky“, kteří na ministerstvech řídí jednotlivé sekce (budou z nich „vrchní ředitelé“).

Jsou to potřebné, i když kosmetické změny; dnešní stav, kdy nastupující ministr přichází vyzbrojen pouze dvěma politickými náměstky a suitou poradců, byl a je extrémně nedůstojný a nepraktický. Minimálně první úroveň řízení pod ministrem musí být vždy politická a musí na ni být daleko lépe vidět i ze strany veřejnosti. Stejně tak je potřebný lepší režim na home office (i když s dvouletým zpožděním) a uvidíme, jak k tomu přistoupí jednotlivé rezorty.

Dobré také je, že dle návrhu budou kvalitu práce úředníků hodnotit více jejich nadřízení ve službě a méně političtí reprezentanti. A to, že ředitelé odborů a vrchní ředitelé, tedy vyšší a střední management, nebudou ve funkci navěky, ale na pět let, je správné – velkou část z nich tak čeká obhajoba funkce už příští rok, pokud bude zákon schválen.

Strach z úředníků

Uvidíme ale, jak ministři své nově nabyté pravomoci jako třeba jmenovat v zásadě libovolný počet náměstků nakonec pojmou. Nynější praxí je, že političtí náměstci jsou spíše hlídači ministrů z ostatních stran koalice s dosti neukotvenou rolí. To ostatně bohužel zůstává i v novele služebního zákona. Přitom by bylo daleko lepší, kdyby i političtí náměstci měli konkrétně popsané, co na ministerstvu mají na starosti.

Pořád je ale na návrhu vidět, jak se politická sféra nikdy nebyla schopná zbavit nedůvěry a obav ze sféry úřednické a nikdy nedokázala jasně říct, jak by měla česká byrokracie ideál­ně vypadat, tak aby poskytovala politikům servis, ale zároveň jimi nebyla stoprocentně ovládnutá. Floskule typu „úředníků má být méně a musejí být lépe placeni“ slyšíme dvakrát do týdne. Vize podoby odborného aparátu na úřadech a ministerstvech, na které by se shodli představitelé koalice a opozice a která by – mimo jiné – učinila ze státní správy atraktivnějšího zaměstnavatele, ale chybí.

Neadekvátní ohodnocení

Stejně tak chybí představa, jak by měl vypadat kariérní rozvoj úředníků a jak by měli být odměňováni. Ministři jsou na svém aparátu do značné míry závislí, úředníci na „jejich“ ministerstvech proměňují jejich nápady do konkrétních paragrafů nebo řeší konkrétní povinnosti. Z rozhodnutí současné vlády letos ale státní zaměstnanci nedostali ani korunu navíc, což znamená v letos třináctiprocentní inflaci reálný výrazný pokles platu spojený u značné části z nich s větším pracovním zápřahem (ať už kvůli válce, nebo kvůli předsednictví, které čeká Česko ve druhé polovině letošního roku). Což moc motivační není a velmi pravděpodobně povede časem k odchodu těch nejschopnějších a ke ztrátě zkušených lidí.

Bylo by bezpochyby dobré, kdyby si politická reprezentace uvědomila, že dobře fungující byrokracie je základem dobře fungujících institucí a ty jsou důležitou součástí demokracie. Větší diskuze o podobě služebního zákona by se tak po schválení téhle novely docela hodila.

Autor je spolupracovníkem redakce