Česko by už příští rok mohlo splnit tři ze čtyř maastrichtských kritérií potřebných pro přijetí eura. Zbývá jediná věc: vstup do takzvaného mechanismu směnných kurzů, který sice nezavazuje k osvojení společné unijní měny, je ale jakýmsi předpokojem pro její přijetí. Hlavní koaliční strana ODS však přijetí eura nadále tvrdošíjně odmítá, přestože ostatní čtyři strany koalice, TOP 09, KDU‑ČSL, Piráti a STAN, jsou pro. Vedení ODS ale ideologicky trvá na svém.
Celý svět se regionalizuje. Globalizace uplynulých dekád je tatam, jakkoli je její přínos jen těžko zpochybnitelný. Zbohatl na ní celý svět: vyspělé, ale hlavně ty chudé státy. Do velké míry pomohla vyřešit chudobu v mnoha částech světa. Jenže politika volného globálního obchodu v dnešním světě prostě nefunguje. Čína i USA své trhy zavírají nehledě na dohody Světové obchodní organizace (World Trade Organization). Pokud Evropa zůstane jediná otevřená, bude krvácet na úkor ostatních světových mocností.
Evropa se proto musí sjednotit. Státy samy o sobě nemají v globálním měřítku šanci uspět. Jakékoli překážky v obchodu uvnitř Evropské unie musí pryč. EU musí vystupovat jako jeden muž a bojovat za své zájmy. Nehrajme si na vlastním národním písečku.
Národní měny, tedy například naše koruna, přesně takovou překážkou jsou. A naprosto zbytečnou. Národní měna umožňuje vytvářet vlastní monetární politiku. V uplynulém roce jsme ale mohli sami sledovat, jak nám „pomohla“. Dokázala nás snad ochránit nás před inflací? Čísla mluví sama za sebe. A pak je tu taková maličkost, na kterou nesmíme zapomínat: Mít vlastní měnu je opravdu zbytečná starost navíc. Zaprvé ve firmě, pokud máte mezinárodní působnost a stačí, když nakupujete zvenčí. Zadruhé při běžném cestování. Prostě je otravné řešit konverze, dealing, forwarding a další zbytečné věci.
ODS tvrdí, že většina tuzemské populace společnou evropskou měnu nechce. Veřejné mínění v tomto bodě ale do velké míry ovlivňuje právě postoj ODS. Správná politika se pozná podle toho, že politici dělají, co je pro zemi správné, a pak své kroky lidu dobře vysvětlí a přesvědčí o nich voliče. Pokud to politici dělají opačně, jde o populismus.
Dnešní Evropská unie rozhodně není ideální a je mnoho věcí, které jí lze vytknout. Nicméně odklon od jejích výhod, jako je například měnová unie, nám nepomůže, ale naopak uškodí. Soustřeďme se na svou aktivní účast v celkovém směřování Evropské unie a nevymlouvejme se stále na naši velikost. Ostatně jsme devátá nejlidnatější země Evropské unie.
Abychom jako Evropa uspěli, musíme být silní a jednotní. Síla v globálním měřítku má jen dvě podoby: kapitálovou a vojenskou. Tu kapitálovou zatím Evropa celkem má, i když i ta pokulhává, mimo jiné proto, že se některé státy jako Česko zatím odmítají připojit k měnové unii.
Zato vojenskou sílu Evropa nemá vůbec. Politika appeasementu je přitom minulostí. NATO je sice stále zárukou naší bezpečnosti, ale co když například v příštích amerických prezidentských volbách zvítězí Donald Trump? Víme všichni, jak se o NATO vyjadřuje, a nelze čekat, že by role USA s ním v čele jako tahouna aliance jakkoli posílila. Evropa ruku v ruce s obchodním semknutím potřebuje i vlastní silnou armádu. Ne aby ji použila. Ale aby měla respekt.
Autor je poradce představenstva Heureka Group
