Čtvrteční oznámení ČSÚ, že lednová inflace činila meziročně 2,3 procenta, vneslo na finanční trhy a do (českých) makroekonomických kruhů lehké pozdvižení. Debata ohledně stavu české inflace a vhodného postupu ČNB se totiž v celé druhé půlce loňského roku nesla ve znamení obav z několika proinflačních rizik, přičemž tato rizika postupně odpadávala.
S prosazením státního rozpočtu na rok 2024 včetně konsolidačního balíčku do značné míry splasklo riziko rozpočtové neodpovědnosti. S daty o vývoji mezd – meziroční růst v 3. čtvrtletí 2024 pouhých 7,1 procenta – zmizela i obava ze mzdově-inflační spirály.
Poslední významný proinflační strašák se schovával právě v lednovém přecenění. To totiž tradičně bývá výrazně větší než změny cen v kterémkoliv jiném měsíci roku. A tentokrát přetrvávala obava, že právě do přecenění v lednu 2024 mnoho firem promítne svůj pocit, že český spotřebitel je ještě pořád připraven přijmout další výrazný cenový nárůst, a to i kdyby v pozadí takového nárůstu už nebyl ani tak tlak ze strany zdražujících výrobních vstupů, jako spíš nenápadná snaha výrobců a prodejců ještě si maličko zvýšit ziskové marže.
Většina prognostiků proto pro leden odhadovala meziroční nárůst někde kolem tří procent, nicméně obvykle s bázlivým komentářem, že by to mohlo být i výrazně víc. Čtvrteční číslo ČSÚ tak bylo úplně jinde; nečekané přitom bylo i znaménko odchylky, protože skutečnost byla oproti očekávání naopak nižší.
Na toto překvapení samozřejmě ihned zareagoval kurz koruny. Poté, co těžce zkoušená česká měna oslabila vůči euru před týdnem po jednání ČNB o procento na 24,2 a tento týden po vyšší americké inflaci nad 24,3, se kurz ve čtvrtek po nečekaně nízké české inflaci posunul dál až nad 24,4. Na chvilku se „podíval“ dokonce nad 24,5.
Za oslabováním měny je samozřejmě především přehodnocování výhledu úrokového diferenciálu, tedy zejména přehodnocování výhledu kroků ČNB v relaci k postupu zahraničních centrálních bank. Vyšší zahraniční inflace a nižší česká inflace naznačují, že převis českých úrokových sazeb a výnosů nad zahraničními by se v nejbližších týdnech nebo měsících mohl snižovat rychleji, než se dosud čekalo. Toto podezření pak leckterého investora žene k převodu jeho krátkodobých investic z korunových aktiv do aktiv v příslušných zahraničních měnách – a výsledkem takových převodů je oslabování české měny.
Čtvrteční oznámení ČSÚ bylo výrazným překvapením i pro samotnou ČNB, protože i ona čekala lednovou inflaci na úrovni tří procent. Oznámení ČSÚ je tak dobrou zprávou hned dvakrát: Zaprvé, vysoká inflace se z české ekonomiky vytrácí výrazně rychleji, než se čekalo. Za druhé, ani samotná ČNB nemá s ČSÚ žádnou podpultovní dohodu o předávání informací dřív, než je dostaneme my, obyčejní smrtelníci.
Autor je ekonom České spořitelny
