Ve věku 82 let zemřel bývalý německý prezident Roman Herzog. V čele znovusjednoceného Německa stál v letech 1994 až 1999 a hrál velmi důležitou úlohu při jednání o českoněmecké deklaraci.
Současný německý prezident Joachim Gauck včera označil svého předchůdce za člověka s osobitým charakterem, který horlivě prosazoval reformy, ale zároveň obhajoval zachování všeho vyzkoušeného a osvědčeného. Dodejme, že Herzogovi mohla sloužit jako živoucí příklad konzervatismu kombinovaného s novátorstvím evangelická církev v Německu, jejímž byl člnem. Ta se zrodila z reformátorského úsilí, ale zároveň je i hluboce tradiční.
Herzog pocházel z Bavorska a tomu odpovídaly jeho bodrá povaha a srdečné chování. Vystudoval práva na univerzitě v Mnichově, kde byl také v roce 1964 jmenovám profesorem. Roku 1970 vstoupil do Křesťansko-demokratické unie (CDU) a o deset let později se stal na tři roky ministrem vnitra v Bádensku-Württembersku. Poté se stal na sedm let místopředsedou Spolkového ústavního soudu, aby v roce 1987 povýšil na jeho předsedu a setrval v této funkci následujících sedm let. Navíc působil jako poradce kancléře Helmuta Kohla.
A právě Kohl Herzoga vybral jako prezidentského kandidáta voleb v roce 1994. Po svém zvolení se stal Herzog prvním prezidentem znovusjednoceného Německa, jehož východní část měla před sebou jako všechny postkomunistické země mnoho naléhavých výzev.
V této době, kdy jako by ještě doznívala ozvěna pádu železné opony i Berlínské zdi, nový prezident vystoupil s projevem, v němž kritizoval neochotu Němců k reformám a varoval před pokračující hospodářskou stagnací. Nezaměstnanost dosahovala dvouciferných čísel a Herzog varoval, že ve srovnání s tehdejším dynamickým rozvojem asijských států je Německo v žalostné situaci a je nutná radikální změna. „Pesimismus se v naší zemi stal běžným postojem,“ řekl. „Ti, kdo chtějí největší reformy odkládat nebo je zmařit, by měli vědět, že za to náš národ zaplatí vysokou daň.“ Přes tato varovná slova postupovaly změny pomalu.
Herzog především proslul jako politik, který si uvědomoval nezbytnost Německého národa vyrovnat se se svojí temnou minulostí. Jinými slovy: nelze zavírat oči před hrůzami nacismu a faktem, že je to součást německých dějin.
V roce 1996 vyhlásil Den památky obětí holokaustu a zvolil pro něj 27. leden, kdy byl osvobozen koncentrační Ve funkci prezidenta navštívil i země, jež Němci za druhé světové války obsadili, a žádal jejich obyvatele o odpuštění. tábor v Osvětimi. Zdůraznil, že budoucí generace nesmí na hrůzy minulosti zapomenout, aby se zabránilo jejich opakování.
Navštívil i země, které za války Německo okupovalo a žádal jejich obyvatele o odpuštění. Na samém začátku svého prezidentství cestoval do Polska, aby se zúčastnil pietní akce padesát let od vypuknutí varšavského povstání proti německým okupantům v srpnu 1944.
Spolu s prezidentem Václavem Havlem hrál Herzog významnou roli při jednání o česko-německé deklaraci o vzájemných vztazích, jež byla uzavřena v roce 1997. Podepsali ji tehdejší český premiér Václav Klaus a spolkový kancléř Helmut Kohl. Herzog ji označil za „manifest budoucnosti“ a vždy zdůrazňoval, že platí ve všech částech a neponechává prostor pro postranní myšlenky ani zadní vrátka.
| Roman Herzog (* 5. 4. 1934 – † 10. 1. 2017) |
•Narodil se 5. dubna 1934 v bavorském Landshutu. Po studiu práv na Mnichovské univerzitě se zde stal profesorem. Poté přešel na Svobodnou univerzitu v Berlíně. • V roce 1970 vstoupil do Křesťanskodemokratické unie. • V letech 1978–1983 byl postupně ministrem kultury a sportu a ministrem vnitra Bádenska-Württemberska. V roce 1983 se stal místopředsedou Spolkového ústavního soudu v Karlsruhe a o čtyři roky později jeho předsedou. Funkci zastával až do nástupu do prezidentského úřadu v červenci 1994. • Byl prvním prezidentem Německa, který byl zvolen do úřadu po sjednocení východní a západní části země. Ve třetím kole prezidentských voleb porazil sociálnědemo-kratického soupeře Johannese Raua, který ho v roce 1999 ve funkci vystřídal. Prezidentem byl od července 1994 do června 1999. • Po odchodu z funkce prezidenta se podílel jako právnická kapacita například na Listině základních práv Evropské unie. |
