Z hlediska experta pohybujícího se v oblasti lidských zdrojů je klíčovým bodem konsolidačního balíčku návrh na omezení daňového osvobození takzvaných zaměstnaneckých benefitů. Jde o jednu z největších daňových změn ovlivňujících trh práce za poslední roky. Benefity mají pro český pracovní trh svůj význam a jsou oceňovány všemi jeho aktéry. Vláda by měla nové nastavení parametrů pečlivě zvážit, aby roky budovaný systém zůstal stále funkčním, změně navzdory.
Základní fakta: zaměstnanecké benefity jsou nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci například ve formě příspěvku na kulturní nebo sportovní akce, na knihy nebo třeba také na léky a zaplacení školky pro děti. Jde o velmi oblíbenou součást kompenzace za odvedenou práci. Benefity zaměstnavatel poskytuje z čistého zisku po zdanění, přiznejme si, že alternativou nakládání s těmito prostředky může být třeba také odeslání nezdanitelných dividend mateřské společnosti do zahraničí.
Zaměstnanecké benefity aktuálně využívají tři čtvrtiny zaměstnanců jak ve veřejné, tak v soukromé sféře. Celkem jde zhruba o tři miliony uživatelů. Benefity jsou nedílnou součástí moderního vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a napomáhají zdravějšímu a spokojenějšímu způsobu života zaměstnanců, což se ve výsledku projevuje jejich vyšší spokojeností a pracovní produktivitou, nižšími pracovními absencemi, ale také menšími nároky na veřejné zdravotní a sociální systémy.
Benefity jsou běžný evropský standard, ne lokální výstřelek. Z hlediska fungování pracovního trhu dávají zaměstnavatelům nástroj efektivního motivování zaměstnanců. Na druhé straně umožňují naší ekonomice zůstat atraktivní pro společnosti zvažující investice do nových pracovních míst v České republice. Stranou nezůstává ani skutečnost, že statisíce zaměstnanců, kteří čelí složité finanční situaci, či dokonce exekuci, využívají benefity jako často jedinou možnou cestu ke kultuře, sportu či aktivitám pro děti, jako jsou například tábory.
Konsolidační balíček v původním znění navrhoval úplné zrušení daňového osvobození benefitů, což by de facto vedlo k jejich zániku. Ministerstvo financí avizovalo, že cílem návrhu bylo získat pro státní rozpočet 1,4 miliardy korun, avšak výpočet, který by tuto částku argumentačně podepřel, nebyl, navzdory četným žádostem, nikdy zveřejněn. Dle indikací z trhu však bylo jasné, že případné zrušení daňového osvobození zaměstnaneckých benefitů by vedlo k situaci, kdy by drtivá většina zaměstnavatelů poskytování benefitů zrušila, a většina zaměstnanců o ně tak přišla.
V praxi by se pak zdanění projevilo pouze na zbylém zlomku dnešního objemu benefitů a kýžený efekt, zvýšení příjmů veřejných rozpočtů, by se tak jistě nedostavil. S rušením benefitů nesouhlasily ani malé firmy, ani velké společnosti. Proti návrhu se dokonce vymezilo i ministerstvo zdravotnictví. Zachování současného stavu kolem benefitů bylo jedním z několika návrhů, které vládě po vzájemné shodě předložili její sociální a ekonomičtí partneři. Vláda tento společný návrh zaměstnavatelů a odborů reflektovala jen z poloviny – aktuálně je součástí projednávaného balíčku zastropování benefitů na limitu poloviny průměrné mzdy.
Je-li nutná změna, nastavme limit racionálně. Jediným výsledkem příliš limitovaných benefitů budou dopady na zdraví a životní pohodu milionů lidí, o negativních implikacích pro naši ekonomiku (zejména sektor sportu a služeb) nemluvě. Jak zmíněno výše, velká většina firem nebude poskytovat benefity nad stanovený limit daňového osvobození, výše tohoto limitu tedy není zásadní pro příjem veřejných rozpočtů, ale pro zachování funkčního trhu práce.
Vláda při zdůvodňování navržené změny operuje skutečností, že poskytování zaměstnaneckých benefitů není aktuálně nijak limitováno, což vytváří prostor pro plnění vysoké hodnoty, které je osvobozeno od daně z příjmů. Pokud se tedy ke změně přistoupí, bylo by rozumné vyjít ze současného funkčního stavu a zastropovat daňově osvobozený objem benefitů v racionální výši, která neohrozí legitimní čerpání ze systému, ale zamezí případnému nadužívání.
Jako elegantní řešení se nabízí roční limit ve výši jedné průměrné mzdy, tedy něco jako třináctý plat. Při dnešní úrovní průměrné mzdy to vychází na necelých 3 500 korun měsíčně. Toto kompromisní řešení je jistě přijatelné a při pohledu na výši bonusů některých státem placených manažerů a úředníků jde o velmi uměřenou částku.
Autorka je generální ředitelkou ManpowerGroup Česká republika a rovněž prezidentkou Asociace poskytovatelů personálních služeb.
