Když 24. února letošního roku začala ruská invaze na Ukrajinu, byl to šok pro většinu lidí na tomto světě. Naštěstí se nenaplnilo očekávání, které v té chvíli převládalo, tedy že napadená země dlouho neodolá. Myslím si, že byla svým způsobem připravena, a to lépe než všichni předpokládali. Takže se podařilo zadržet Rusy v rozumné vzdálenosti od Kyjeva a následně je donutit k přeskupení, jehož výsledkem je, že už se válčí primárně jen na východě. Bohužel poměrně rychle, asi i s pomocí kolaborantů, se okupantům podařilo obsadit jižní pás země.
Ačkoli čerpám jen z médií, případně od známých na Ukrajině, z nichž nikdo nemá komplexní informace, vypadá to, že nic nejde tak, jak si útočníci původně představovali. V současnosti fronta víceméně stojí, je v jakémsi patu, a Rusko, které nevyhlásilo mobilizaci, nemá k dispozici ani dost vojáků, ani tak kvalitních jako na počátku. Ukrajina má naproti tomu lidí dost, ale nemá dostatek zbraní a je obecně silně závislá na zahraničních partnerech, pokud jde o výzbroj, finance, humanitární pomoc, ale i o další oblasti.
V této situaci je zjevně výhodou, že prezident Zelenskyj pochází ze šoubyznysu, dokáže zaujmout, získat pro svou zemi sympatie a pomoc. Jeho komunikační strategie je velmi dobře promyšlena, cílí na city, na sounáležitost, na to, že Ukrajina v tuto chvíli tvoří hráz a brání tak celý svět.
Proč Rusko rozpoutalo násilnou invazi na Ukrajině?
Pokud jde o další vývoj války, jsem optimista a věřím, že Ukrajina Rusy vytlačí, protože i s nedostatkem zbraní dokáže věci, které protivník nezvládá ani v tom počtu a s tou převahou, kterou má. Nicméně moje rodná země opravdu potřebuje podporu a tady platí, že když jste na někom závislí, musíte činit všechno, abyste si jeho přízeň udrželi.
Ukrajina je zkrátka ve slabé pozici a obávám se, že nemůže nabídnout žádné záruky, co se týče budoucího ekonomického vývoje. Ekonomika se nezdá být silnou stránkou současného vedení země, byť samozřejmě vše nyní ovlivňuje válka. Každopádně bez zahraniční pomoci a zahraničních specialistů podle mě nepůjde nastartovat ani poválečnou obnovu. Mé obavy směřují k tomu, aby se Ukrajina postupně nedostala pod zahraniční politický a ekonomický diktát kvůli své závislosti na pomoci válečné i poválečné.
Nedávno jsem měl setkání s ukrajinskými podnikateli, kteří se dostali do Česka a viděli vše dost podobně, tedy z hlediska obrany země spíše pozitivně, z hlediska ekonomického vývoje spíše skepticky. Nicméně developerská skupina Gartal, kterou spoluvlastním, se už dnes snaží vyhledávat možnosti spolupráce s ukrajinskými developery. Ti mají často zájem investovat peníze v Česku, když v jejich domovině to nyní není možné. My se naopak můžeme v budoucnu v partnerství s nimi podílet na ukrajinských projektech poválečné obnovy. V té vidím velký potenciál a příležitost, protože jestli válka Ukrajině něco dala, tak to, že dnes je to celosvětově silná značka.
Autor je generálním ředitelem a spoluzakladatelem developerské skupiny Gartal
