V souvislosti s cenovými rozhodnutími maloobchodních řetězců, zejména ohledně chystaného lednového zdražení, je celá česká populace nucena ochutnat složitosti oboru, kterému se v ekonomii říká poměrně nesrozumitelně „organizace odvětví“ – tedy oboru zkoumajícího otázky konkurence na daném trhu.
Možných forem narušení hospodářské soutěže je spousta. Rozpoznání většiny z nich je velmi složité, tedy pokud se do rukou úředníků antimonopolního úřadu nedostanou jasné důkazy například o dohodách mezi firmami. Obvykle je k tomu nutné získat spoustu speciálních dat, z nich spočítat příslušné ukazatele a vyhodnotit jejich vzájemný vývoj po delší dobu. A i tak je jasný verdikt často velmi obtížný – mimo jiné i proto, že situace v jednotlivých firmách i na trhu celkově se neustále proměňuje.
Jeden typ poruch konkurence se ale dá sledovat vcelku snadno: jde o delikty nastávající v rámci veřejné komunikace konkurentů. V současnosti se hlavní pozornost zaměřuje na komunikaci Svazu obchodu a cestovního ruchu (SOCR). Jeho nedávné oficiální písemné vyjádření mluví o tom, že chystané zdražování ze strany dodavatelů do obchodů může vymazat zlevňovací efekt nižší daně z přidané hodnoty. Šéf SOCR Tomáš Prouza se vyjadřoval ještě ostřeji: během posledních dnů při různých příležitostech mluvil o lednovém zdražení o zhruba sedm procent, o zdražování zejména u mléčných výrobků či u nápojů.
Důležitost této komunikace spočívá v signalizační hodnotě: pokud lobbistická asociace zastupující velkou část daného odvětví ústy svého vrchního představitele veřejně prohlásí, že její členové se za pár týdnů chystají zvýšit cenu určitého produktu (a dokonce zmíní i konkrétní rozsah zdražení), každá firma v celém tomto odvětví dostává slušnou dávku jistoty, že může přestat zvažovat zlevnění, a naopak může zdražit, aniž by riskovala ztrátu reputace a tržního podílu. Dochází tak k nežádoucí koordinaci cenových rozhodnutí všech soutěžitelů v odvětví.
Takže pokud se soutěžitelé dopouštějí podobného prognózování vlastního cenového chování, úřady na ochranu konkurence to obvykle považují za velmi nebezpečné, a tudíž trestuhodné. Pokud by o chystaných cenových změnách soutěžitelé spolu mluvili neveřejně, šlo by samozřejmě o prohřešek ještě závažnější.
Ostatně takto to vidí – nebo by to tak aspoň vidět měl – i Úřad na ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Před časem v jednom svém materiálu výslovně uvedl, že nelze tolerovat, když sdružení soutěžitelů „doporučí přenášet určitou část nákladů svých členů dále na jejich odběratele“. A dále: „Jakékoli stanovení cenového vzorce, určení byť jediné složky nákladů či pravidel, co do nákladů započítávat, je považováno za flagrantní porušení soutěžních pravidel a bude Úřadem potrestáno, neboť může vést ke sjednocování cen na trhu a/nebo k vyloučení nejistoty vzájemných konkurentů o jejich cenové strategii.“
Výše popsané veřejné prognózování vývoje cen, které předvedl SOCR – a zejména jeho prezident –, je takového porušení soutěžních pravidel kabinetní ukázkou.
Poté, co jsme si protrpěli více než rok s masivní inflací, zaznívají veřejným prostorem čím dál hlasitěji stížnosti, že ÚOHS je zoufale krotký a bezzubý. Jednoduchým testem oprávněnosti těchto stížností bude, jak a jak rychle antimonopolní úřad naloží právě s výše zmíněnou komunikací ze strany vedení SOCR.
Autor je ekonom České spořitelny a člen Výboru pro rozpočtové prognózy.
