Tajemný svět poradců otevírá ta správná stranická knížka

Jednání vlády: Kabinet premiéra Petra Fialy poprvé v novém roce. Na snímku ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS), ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) a ministr zemědělství Zdeněk Nekula (4.1.2023)

Jednání vlády: Kabinet premiéra Petra Fialy poprvé v novém roce. Na snímku ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS), ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) a ministr zemědělství Zdeněk Nekula (4.1.2023) Zdroj: Twitter/Úřad vlády

Vláda ČR po návratu z návštěvy Kyjeva (1. 11. 2022)
Vláda ČR po návratu z návštěvy Kyjeva (1. 11. 2022)
Členové vlády přicházejí na schůzi, 9. listopadu 2022
4
Fotogalerie

Vždy dvakrát do roka, v srpnu a v únoru, ministři povinně zveřejňují, komu a za co platili z erárních peněz v rámci externího poradcování. Bývá to prima čtení, ke kterému se nejlépe hodí MacDonaldovo pravidlo z oblíbených Murphyho zákonů: Poradci jsou tajuplní lidé, kteří z vás tahají rozumy, aby vám měli co poradit.

Pro nás nejsou díky zákonu, který nařizuje zveřejňování jmen a částek, tito lidé až tolik tajuplní, o to je čtení seznamů zábavnější. Tak se dozvídáme, že na Úřad vlády dochází poradcovat třeba bývalý ministr životního prostředí Martin Bursík, že si ministři jakousi zvláštní náhodou vybírají externisty se stejnou stranickou knížkou, že mezi poradci nacházíme exposlance, kteří přišli o mandát, nebo že se náplň práce poradců tak trochu kryje s agendou, kterou má zvládat ministerský aparát.

Mluvit o švarcsystému člověka napadne hned na první dobrou, ale jistě by to byla u vrcholných orgánů exekutivy zlá slovíčka. Státní správu si po mnoha letech funkčnosti služebního zákona představujeme jako dokonale odpolitizovanou, jako dobře namazaný stroj, který poskytuje bezchybný servis politickému vedení, ať už vládne kdokoli. Koneckonců máme ministerský aparát robustní, platová základna převyšuje soukromý sektor, zamýšlené škrty se pohybují v rovině úvah a politických proklamací, prostě práce snů.

A pak se dozvídáme, že třeba člen ODS Tomáš Bartovský radí na ministerstvu financí spolustraníkovi Zbyňku Stanjurovi s legislativními procesy, připravoval ministrovi projevy a považte!, účastnil se strategických porad. To na ministerstvu nemají legislativní odbor? Na psaní projevů nestačí nikdo z kanceláře ministra nebo tiskového odboru? Nebo dlouholetý poradce Aleš Gongol, který za více než 600 tisíc radil Stanjurovi s komunikačními výstupy i s problematikou Moravskoslezského kraje. Na jižní Čechy nebo Vysočinu ministr speciálního poradce nepotřebuje? Nebo je ministrem pro Ostravu, Opavu a Osoblahu?

Stranická knížka je, zdá se, u poradců nepostradatelná a otevírá ty správné dveře. Na ministerstvu práce u lidovce Mariana Jurečky radí třeba Václav Pláteník, překvapivě někdejší lidovecký volební manažer. Poradce Adam Šilar je pro změnu předsedou pražských Mladých lidovců.

Vyslovené podezření o trafikách pak ilustruje následující příběh. Pirátský exposlanec Ondřej Profant byl po většinu loňského roku politickým náměstkem ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše. Jenže v září jeho post připadl TOP 09, a tak se Profant přesunul z náměstka na poradce pro digitalizaci. Náplň práce? Stejná. A znovu stejná i otázka: To na ministerstvu, které má digitalizaci jako jednu ze základních agend, nemají systémová místa pro digitalizaci a musejí najímat externí poradce?

Jde o výhrady spíš principiální, než že by externí poradcování stálo státní kasu nějaké vysoké částky v poměru k tomu, kolik erár vyhazuje jinde. Jde o miliony korun u „osobních“ poradců, desítky milionů pak jsou dlouhodobě vyhrazeny pro právní kanceláře, které stát zastupují v arbitrážích a podle výsledků si „na sebe“ většinou dokážou vydělat.

Třeba u Zbyňka Stanjury stálo loni šest osobních poradců v součtu zhruba 3,4 milionu korun. Jeho předchůdkyně Alena Schillerová sice ke konci svého angažmá žádné poradce nezaměstnávala, zato ale velmi podobnou částku dokázala utratit za svou osobní propagaci. Tak doufejme, že se nám všem Stanjurovi ostravští rádci vyplatí víc než pár fotek s pávem.