Smutné druhé výročí počátku barbarského řádění ruské armády na Ukrajině je mimo jiné příležitostí pro stručné shrnutí dopadů v ekonomické rovině. Vliv na hospodářství samotné Ukrajiny a Ruska se dá vyčíslit jen velmi obtížně. Na jakékoli statistiky o vývoji obou těchto ekonomik je teď pramalé spolehnutí. Jsou k tomu důvody technické, ale roli může hrát i propagandistická manipulace – bonmot, že první obětí války je pravda, se nepochybně týká i ekonomických dat. Vedle toho nesmíme zapomínat na nárůst stínové, neměřené ekonomiky vyvolaný nepochybnou snahou mnoha firem na všech stranách pokračovat v obchodování navzdory sankcím.
Z vnějšího pohledu se nicméně zdá, že oběma ekonomikám se daří lépe, než bychom v dané situaci čekali. Ukrajině samozřejmě pomáhají například úlevy na poli celních bariér při prodeji tamní produkce do Evropy. Rusku udržuje kondici zvýšený obchod s Čínou, Indií a spoustou dalších zemí, které se neúčastní sankcí, a tím pádem na válce naopak profitují; a pomáháme mu i my svou neschopností přestat od něj kupovat třeba ropu nebo palivo pro atomové elektrárny.
Česko sluplo energetickou třpytku i s navijákem
Co se týče české ekonomiky, největším úderem pro ni bylo zdražení energií a následně veškerých druhů zboží a služeb, při jejichž produkci jsou energie důležitým vstupem. Výrazně postižena byla nejen energeticky náročná odvětví průmyslu, ale také rozpočty domácností. Hlavní vlna zdražování je sice už za námi, nicméně ceny energií nadále jsou – a zřejmě i zůstanou – nad nízkými úrovněmi, na kterých byly před invazí. Tehdy byla láce zemního plynu přicházejícího z Východu prostředkem, kterým se Rusko snažilo nalákat aspoň část Evropy do pasti závislosti; Česko, stejně jako řada dalších zemí, tuto zvrácenou třpytku bohužel sluplo i s navijákem.
Vedle zdražení energií jsou tu i jiné dopady války: náklady na podporu utečenců z Ukrajiny, na humanitární i jinou pomoc Ukrajině, na zvýšení obranyschopnosti naší země. Můžeme zmínit i pokles příjmů v oblasti cestovního ruchu v důsledku nižšího počtu ruských návštěvníků Česka.
Českou ekonomiku jistě brzdí i různá omezení plynoucí z vyhlášených sankcí. Je nicméně nepochybné, že tento efekt je slabší, než by samotné sankce naznačovaly. Jak známo, peníze (přinejmenším některým z nás) nesmrdí, a to ani střelným prachem. Mnohé české i jiné firmy proto hledají cestičky, jak sankce obejít například obchodováním skrze Turecko, Kazachstán a jiné prostřednické země. Vzhledem k riziku, které se s obchody zavánějícími porušováním sankcí pojí, jde o mimořádně výdělečný, a tedy o to lákavější byznys.
Větší počet tanků nám jen chrání blahobyt
Z primitivního hlediska některých ekonomických statistik, a konkrétně tolik oblíbeného HDP, se dá najít i jeden příznivý efekt války: nárůst poptávky po produkci českých zbrojovek. Tady je ale třeba nezapomínat na to, že HDP není nic víc než hodnota produkce a to není totéž co blahobyt. Zvýšená produkce zbrojního průmyslu je zdrojem růstu HDP hrazeného z dnešních a budoucích daňových příjmů českého státního rozpočtu. Kdyby nebylo ruské invaze, mohli by dnešní a budoucí daňoví poplatníci být zatíženi méně; o to víc peněz by měli na jiné, příjemné útraty a o to vyšší by byl blahobyt. Větší počet vyrobených tanků nám jen chrání už dosažený blahobyt před vnějším otravným šokem v podobě ruského imperialismu.
Dlouhodobé nepřímé negativní dopady se dají očekávat v důsledku vyšší vnímané rizikovosti spoléhání na mezinárodní obchod a na jeho schopnost zabraňovat válečným konfliktům. Výsledná snaha mnoha zemí o větší soběstačnost oslabí benefity, které by mezinárodní dělba práce mohla celému světu přinášet ve světě bez válek.
Autor je ekonom České spořitelny a člen Výboru pro rozpočtové prognózy.
