V roce 2050 bude většina světové ekonomiky digitální. Jak se připravit na budoucnost?
Nejspíš jsme si toho všichni všimli, ale už na to máme i autoritativní data. Podle Světové banky tvoří digitální ekonomika více než 15 procent celosvětového HDP a za posledních deset let rostla 2,5krát rychleji než HDP fyzického světa. Pokud bude trend pokračovat, snadno lze z těchto čísel dopočítat, že většina světové ekonomiky bude digitální v roce 2050. Jsme na to připraveni?
Samozřejmě nejde protáhnout současnou rychlost růstu digitální ekonomiky do budoucnosti, ale i kdyby tempo neustále zpomalovalo a v roce 2050 to nebyla polovina, ale třetina světového HDP, stále jde o masivní trend, který předpokládá obří přesun pracovní síly z tradiční fyzické ekonomiky do té digitální. V České republice, která stojí převážně na službách, lze dokonce předpokládat, že tento poměr bude nad průměrem světa. A změna na trhu práce přijde.
Rok 2050 se může zdát daleko, ale v tomto miléniu už jsme mu skoro na půli cesty. Letos na střední školy nastoupily ročníky přivedené na svět během velké recese. V roce 2050 jim bude těsně po třicítce, tedy stále ještě relativně na začátku kariéry. Jakkoli se to může zdát na první pohled neuvěřitelné, budoucnost je za dveřmi. Vizionáři a futuristé už nyní kreslí obrázek toho, jaké profese budou více a více potřeba, a někdy jejich představy mohou působit úsměvně. Budeme skutečně hledat zaměstnance na pozice, jako je stopař transakcí v blockchainu anebo spisovatel „promptů“, tedy příkazů pro umělou inteligenci?
Jenže už nyní takové profese existují, a i když nejsou tak rozšířené jako strojaři či kuchaři – a ještě dlouho nebudou – lze relativně snadno odhadovat, že budou potřebné více a více. Ve světě i v České republice máme všude kolem sebe důkaz za důkazem, že k přechodu do digitálního světa dochází rychleji, než jsme schopni reagovat nejen individuálně, ale také z pohledu státních regulací či vzdělávání. Kolik oborů na vysokých školách či odborných středních školách se věnuje něčemu, co bude v nejlepších letech zaměstnávat dost možná většinu dnešních středoškoláků?
Jistě, velkou část problémů řeší všeobecné vzdělání, nad které konkrétní vzdělání v daném oboru novým zaměstnancům doplní sami zaměstnavatelé. Počítají s tím, že absolventi neumějí to, co od nich očekávají, a tak věnují velkou část svých zdrojů, aby suplovali, co by měly dělat školy. Trh si nakonec cestu najde, ale možná by stálo za to zamyslet se, jestli bychom k naší budoucnosti a budoucnosti našich dětí nemohli přistoupit rozumněji. Skeptici by mohli podotknout, že od státního systému vzdělávání nelze očekávat příliš velkou flexibilitu, a než se sepíše vize, seženou razítka a prohlasují změny, budoucnost už bude dávno minulostí a my budeme zase připravovat studenty na starý svět.
Optimisté by ale mohli namítat, že v České republice máme i řadu firem ze světové extraligy digitální ekonomiky, které exportují své know-how po celé planetě. Možná je cestou větší zapojení právě samotných firem nejen do výuky, ale i do přípravy studijních plánů a jejich schvalování.
Zárodky podobných myšlenek se do našeho vzdělávacího systému dostaly, určitě neděláme vše jen špatně. Jen by dávalo smysl, zejména v době, kdy vláda hledá nové vize pro Českou republiku a způsoby, jakými nakopnout náš dlouhodobý hospodářský růst, opřít se do toho nejen o trochu víc, ale pořádně. Když už nic jiného, tak to přece děláme pro naše děti, pro něž vedle zdraví a bezpečí chceme i co nejlepší práci, která je bude živit, bavit a bude jim dávat smysl.
Autor je ekonom z Metropolitní univerzity Praha
