To, že český byznys se už, obrazně řečeno, nemůže dívat na pozvolné zahnívání, kterého jsme v Česku svědky, je dobře. Článek kolegy Pavla Otta ukázal, že umí dobře pojmenovat i současné problémy Česka i směry, kterými je vyřešit. Ať už jde o ty tradiční průšvihy, jako je špatná dopravní infrastruktura, nedostupnost pracovní síly, pomalá výstavba, vysoká administrativní zátěž, dlouhodobě nefunkční důchodový systém a podobně, nebo ty nové, jako je vysoká energetická náročnost průmyslu, nízký rozvoj technologických startupů nebo stagnující doba dožití ve zdraví.
Je dobře, že se zástupci firem ozývají, koneckonců v tomto deníku jsme už před řadou měsíců volali po tom, aby byl byznys daleko asertivnější v komunikaci svých priorit a nabízel vlastní řešení. Nakonec pojmenování dlouho neřešených problémů je prvním krokem k tomu, aby si jich politici začali všímat. Bohužel jenom prvním.
Problémem totiž je, že aby politici začali reálně cokoli řešit, musejí mít pocit, že jde o problém, který jim může vyhrát nebo prohrát volby. A to je zatím v Česku velmi těžké. Komunikace jakýchkoli konkrétních a reálných témat a jejich řešení v kampaních skoro neexistují a místo toho máme proklamace typu „propustíme třináct procent úředníků“. Před volbami se politici obviňují z dovozu imaginárních migrantů, zdanění nemovitostí nebo krácení důchodů. Předminulé volby vrcholily tím, že se řešily „dva tisíce miliard z lithia pro naše lidi“. Předtím třicet korun u doktora. Nic z toho nejsou velká témata důležitá pro budoucnost země.
Čí je to chyba
Je to samozřejmě i naše vina, jako voličů, že nedokážeme požadovat konkrétní věci a trestat konkrétní chyby v řízení země. A také médií, že se často soustředí nejvíce na to, jak politika vypadá (jako v případě schůzky ministra spravedlnosti Blažka s exporadcem prezidenta Nejedlým), a ne na praktické kroky a důsledky (jako třeba zda a jak moc je vhodné a výhodné pro stát nakupovat za desítky miliard infrastrukturu v odvětví dodávek a skladování zemního plynu). Výsledkem bohužel je znechucení z politiky, kterou vnímáme jako zkorumpované prostředí plné lemplů. To ukazují i výzkumy – třeba agentura Median dělala průzkum, ve kterém voliči říkali v odpovědi na otevřenou otázku, co považují za nejdůležitější politický problém své země. „Po každých volbách od roku 2006 čeští voliči vždy zmiňují korupci a špatné politiky,“ píší výzkumníci.
Pokud cílem kampaně byznysu – která je potřeba a je dobrá – budou politici, tak nebude mít úspěch. Demokracie nefunguje tak, že si průmysl objedná u politiků opatření, aby se v Česku lépe podnikalo a žilo, politici to pak ku prospěchu všeho lidu zprocesují a všichni na tom budou dobře. Cílovou skupinou musí být hlavně veřejnost. Premiér a ostatní politici jistě s velkou chutí vystoupí na velké konferenci „Česko na křižovatce“ v pražském O2 Universu, kterou pořádají Hospodářská komora, Svaz průmyslu a další organizace, a jistě naslibují různé fajn věci. Dokud ale nebudou témata, která se tam probírají, mít potenciál změnit procenta, která jejich strany dostanou ve volbách, tak je jenom dost malá šance, že se něco reálného změní a změní se to rychle, protože to prostě nebude priorita. Kapitáni českého průmyslu se musejí kromě politiků obracet také na své zaměstnance a jejich rodiny.
Rozdílná témata
Veřejnost tak musí vnímat, že pokud se splní příležitosti, o kterých mluví byznys ve své prezentaci určené pro vládní výbor pro strategické investice – třeba větší investice do infrastruktury dopravní, energetické i internetové, investice do vzdělání, přilákání firem s vysokou přidanou hodnotou a podobně – bude to nakonec mít vliv na peněženky nás všech a na to, jak dobře se tu budeme mít. A musí to chtít i po svých volených zástupcích.
Zatím to ale vypadá, že politici pracují s jinou představou o tom, co jim zajistí hlasy. Všechny citace představitelů exekutivy v úterním článku v e15 se týkaly nutnosti snížení schodku státního rozpočtu, což bezpochyby není největší problém, kterému současné Česko čelí. A ve čtrnáctistránkové prezentaci, kterou zástupci byznysu ponesou na zmíněný vládní výbor, je mu věnovaná jedna věta.
Už jen to ukazuje, že shoda na tom, jaká témata jsou nejvíce politická, bude možná dost těžká a zabere dost času. Na druhou stranu ve vedení největších byznysových organizací jsou velmi zkušení komunikátoři, v případě nového prezidenta Hospodářské komory Zdeňka Zajíčka i s velmi dobrými zkušenostmi z politiky, takže by se to tentokrát podařit mohlo. Pro budoucnost země bude síla byznysu donutit politiky ke změnám dost důležitá.
