Volby bez zkratky do Moskvy. Babiš měl štěstí, náročnému vyjednávání se ale nevyhne
Celkově je po pátečních a sobotních volbách Česká republika zemí, kde o budoucnosti nerozhodují ani zahraniční centrály, ani ústavní či jiné soudy, ale výhradně vůle voličů vyjádřená ve svobodných volbách. To není v dnešní době málo – a buďme za to rádi. Pokud bychom chtěli výsledky sněmovních voleb představit v několika obrazech tak, aby stále dávaly dohromady představu o celku, vybral bych tyto fragmenty.
Ministr financí Zbyněk Stanjura jako lídr severomoravské kandidátky SPOLU neobhájil poslanecký mandát. O skutečných důvodech volební prohry minulého vítěze to říká víc, než by zejména ODS mělo být milé. Lidé volili peněženkou, správce státní kasy to okomentoval lakonicky: „Chtěli jsme být první, jsme druzí,“ pravil. Nepochopení nemůže být větší.
Institut Václava Klause konečně zaznamenal velké volební vítězství – v přímém souboji bývalých prezidentů Václav Klaus porazil Miloše Zemana. Klausem podporovaní Motoristé jsou skokanem voleb, Zemanova podpora Kateřině Konečné a Janě Maláčové nestačila.
Andrej Babiš se svým hnutím ANO opět luxoval své potenciální koaliční partnery. Zničil Stačilo! a definitivně v něm i své zbylé koně v sociální demokracii. Co ale čekat od hnutí, které si dá na kandidátku symbol neúspěchu Janu Bobošíkovou a nechá se podpořit Matějem Stropnickým?
Babiš luxoval i SPD, která klesla z 20 na 15 poslanců. A to ještě bude mít jen deset „svých“ lidí – polovinu oproti minule. Pět křesel ve sněmovně totiž vyneslo spojenectví s Okamurou straně PRO a Trikolóře. I díky tomu se můžeme „těšit“ třeba na Jindřicha Rajchla, který na absolutní počet preferenčních hlasů dokázal Tomia Okamuru dokonce porazit. To je silný vzkaz na antisystémové straně spektra.
Andrej Babiš měl štěstí
Andrej Babiš měl letos to, co mu před čtyřmi lety chybělo – štěstí. Vědělo se, že o budoucí vládní sestavě se bude rozhodovat kolem pětiprocentní hranice. Co minule nevyšlo s Přísahou a sociální demokracií, vyšlo letos s Motoristy. I tak ale bude potřebovat podporu minimálně dvou stran. Sám se nevzdává svého snu o jednobarevné menšinové vládě.
Zdánlivě to vypadá jednoduše – Motoristé ho podle svých předvolebních claimů chtějí pohlídat (a odstavit Fialu, což se jim, zdá se, podařilo). Jednání s SPD by měla začít nejspíš už v neděli. Jen bychom neměli zapomínat, že SPD nedrží 15 křesel, ale jen deset – a nad požadavky té menší, rajchlovské části nemusí mít Okamura úplnou kontrolu.
Celkový vzkaz voleb je daleko civilnější, než by se z vyhrocené kampaně mohlo zdát. Nikdo nás do Ruska neunáší. To je ta nejdůležitější zpráva. Voliči v Česku nemají rádi extrémní rétoriku, krajní strany jako celek oslabily. Zajímají je především vlastní peněženky, a tak raději zvolí populistické ANO – aniž by se ovšem příliš pídili po tom, jak chce své sliby naplnit. To už je vzkaz horší.
VIDEO: Vítězný Babiš přitančil do ANO.
V zásadě se nic zvláštního nestalo. Strany vládní koalice, zejména tedy trojspolek SPOLU, o něco oslabily, což se vládním stranám po čtyřech letech běžně stává. ANO naopak posílilo, nezapomeňme ale, že startovalo z nízkých čísel způsobených jeho účinkováním za covidu. Zisk ANO Babiš označil za historický, což je jen další jeho verbální nepřesnost – k Topolánkovu vítězství ODS v roce 2006 mu chybí procentní bod a jeden mandát.
Mimochodem, i Mirek Topolánek to tehdy zkusil s menšinovou vládou, která ale nezískala důvěru a nahradil ji koaliční projekt umožněný dvojicí opozičních poslanců ČSSD. Na což si možná ještě vzpomeneme.
Andrej Babiš slaví, ale souběžně s tím už začíná vyjednávat. Vládnout bude chtít rychle – nejprve se pokusí přesvědčit prezidenta, že jeho řešení střetu zájmů obstojí před zákonem. Brzy pak dostaneme na stůl jeho sestavu, kterou už vlastně známe: půjde o osvědčená jména, která si pamatujeme z dob covidu. Dostanou druhou šanci ukázat, že na to mají – a že tehdy jen „stály okolnosti proti nim“.
