Šmardova sociální demokracie, strana aktuálně známá jako Socdem, chystá velký tah, za který by se nemusel stydět ani nebohý gambler v té poslední herně po půl páté ráno: Prodá většinu svých nemovitostí v krajských městech a předpokládaný výnos vrhne do nadcházejících voleb. Kola rulety se točí. Ať se práší za kočárem.
Nemusí jeden bývalou ČSSD zrovna milovat, aby se mu nad posledním osudem kdysi mocné strany nesvíralo srdce. Ani vzpomínka na opoziční smlouvu, dědictví rozkradených eurofondů nebo kmotrovské vraždy není pod milosrdným nánosem času už tak hrozná, aby člověku nebylo nového vedení strany pod vedením Michala Šmardy líto.
Stranu převzalo v dluzích, muselo se zbavit lukrativního Lannova paláce v centru Prahy, vyrovnat se s přežívajícími starými stranickými strukturami, které žijí v minulosti a okopávají kotníky, zredukovat aparát na minimum neboli zcela nesociálnědemokraticky vyházet lidi.
Rozhovor s Michalem Šmardou
Jeden by čekal, že v takové situaci Šmarda a spol. vsadí na střídmost a to, co Socdem chybí na straně finančních možností, vyváží nápaditou kampaní, která se ostatně nabízí: Probíhá kontinuální a ostrý spor o konsolidaci veřejných financí, o postavení zaměstnanců, o výhled Česka v sociální i ekonomické oblasti. Pro de facto jedinou relevantní sebedefinovanou levicovou stranu ideální příležitost.
Místo toho se strana zbavuje významné části svého zbylého majetku a s entuziasmem gamblera s ním běží k výhernímu automatu. Jmenovitě chtějí sociální demokraté prodat své nemovitosti v Olomouci, Plzni, Ústí nad Labem, Českých Budějovicích, Jihlavě, Pardubicích, Břeclavi a ve Znojmě, naopak se prý nechystá prodej pražského Lidového domu, královéhradecké Střelnice ani domu v Kladně. Propuštěn bude i personál, který se o stranická sídla staral, oznámil Šmarda po pátečním jednání stranického předsednictva.
Sto milionů korun, které chce Socdem v příštích dvou letech utratit za kampaně pro nadcházející evropské, krajské a sněmovní volby, nejsou malá částka. Pro srovnání – stejných sto milionů strana vložila před sedmi lety do dvojích voleb, senátních a krajských.
Částka tehdy zhruba pětinásobně převyšovala to, co do kampaně vkládaly menší strany jako STAN nebo Okamurův Úsvit. Tedy strany, které na tom byly co do preferencí podobně nebo i malinko líp než dnes sociální demokracie. Hlavně to ale bylo v době, kdy ČSSD vládla, měla premiéra a jejím hlavním problémem bylo vymezení vůči Babišovu ANO. Jak to dopadlo, víme.
Uvnitř strany, zdá se, vládne dobrá nálada a optimismus. „Naše preference postupně rostou a jsou vyšší než u některých vládních stran. Jsme v pozici lídra na levicové části politického spektra. Jednoznačným cílem je uspět v nejbližších volbách a dostat se do první politické ligy,“ říká Michal Šmarda.
Na každou ze zmíněných vět se dá pohlížet i kritičtěji: Ano, preference rostou, občas už dokonce překročí pět procent. Lídr levicové části spektra? Co na to Babiš? Ad první politická liga: eurovolby ani v případě úspěchu v podobě jednoho dvou křesel první liga nejsou, v krajských volbách se bude muset strana vypořádat hlavně s tím, zda se stejně jako minule bude schovávat na kandidátkách jiných subjektů, aby se nepřišlo na to, že jde o starou dobrou ČSSD.
Šmarda se pustil do odvážné hry, na jejímž konci může být úspěch v podobě návratu do sněmovny, spíš s jednociferným ziskem. Nebo taky nemusí. Cena za politické nomádství se ale zdá být už teď příliš vysoká.
