Vyučený knihovník mluvící pěti jazyky: Martin Schulz je voličskou alternativou k Merkelové

Martin Schulz

Martin Schulz Zdroj: čtk

Martin Schulz
Martin Schulz
Martin Schulz
Martin Schulz
Martin Schulz
6
Fotogalerie

Vlétl na německou politickou scénu jako kometa. Během týdne postavil na hlavu dosavadní předvolební průzkumy. Sociálnědemokratická SPD zase po letech díky němu vypadá jako volitelná strana. Jenže nový kandidát SPD na kancléře Martin Schulz bude muset pro vítězství udělat mnohem více než jen plamenně hovořit na mítincích.

Dlouhé roky se němečtí sociální demokraté utápěli v depresích. Pravicová CDU je ve volbách válcovala. Socialisté, i když se dvakrát stali součástí velké koalice, byli jako strana spíše k smíchu. A pak na konci letošního ledna přišel Martin Schulz. Po 23 letech strávených v lavicích Evropského parlamentu se vrátil do německé politiky. Dosavadní šéf SPD a jeho dlouholetý přítel Sigmar Gabriel mu přenechal post kandidáta na německého kancléře v podzimních parlamentních volbách.

Během týdne dohnala ve volebních preferencích SPD dosud s převahou vedoucí CDU/CSU. Sám Schulz dokázal v průzkumech předstihnout kancléřku Angelu Merkelovou jakou budoucího ideálního šéfa spolkové vlády. Ihned po návratu do Berlína se dostal do čela žebříčku nejdůležitějších německých politiků. Na mítinky se Schulzem se zdaleka nevejdou všichni, kteří by si novou sociálnědemokratickou hvězdu chtěli přijít poslechnout. Od konce ledna se k SPD přidaly tři tisíce nových členů.

Vypadá to, jako by Schulz vlil novou krev do žil nejen sociálním demokratům, ale celé německé politické scéně. „Není to zase takové překvapení. Schulz vystupuje jako neopotřebovaná osobnost, čímž přináší do Německa čerstvý vítr. Dodal voličům to, co si dlouho přáli – alternativu k Angele Merkelové – a s tím i pocit, že je zase koho volit,“ vysvětluje mnichovský sociolog Armin Nassehi.

Proti možná až příliš věcné a racionální Merkelové vletěl do souboje o kancléřský úřad s nadšením a plný emocí. Od konvenčních politiků ho odlišuje také jeho osud. Ze školy odešel před maturitou, překonal past alkoholismu a vlastní pílí se postupně vypracoval až na předsedu Evropského parlamentu. I pro část Němců to zní jako splněný americký sen.

Fotbalové ambice

Martin Schulz je nejmladší z pěti sourozenců. I když se nenarodil do úplně chudých poměrů, neopomene při vzpomínkách na dětství zdůraznit, že i v rodině Schulzových občas nebylo dost peněz na učebnice pro děti. Jeho otec byl policejní úředník, který se klonil k sociálním demokratům. Naopak matka, která se naplno věnovala dětem, pomáhala zakládat ve Würselenu v Severním Porýní-Vestfálsku místní organizaci křesťansko-demokratické CDU.

Jako dítě měl Schulz plnou hlavu fotbalu. Vysněnou kariéru profesionálního fotbalisty mu překazil až vážně přetržený křížový vaz v koleně. Po neúspěšném reparátu musel v devatenácti letech odejít z gymnázia těsně před maturitou. Rok byl bez práce, než se začal učit knihkupcem. Školu dokončil v roce 1977. Jenže začal holdovat alkoholu. Přepadaly ho myšlenky na sebevraždu, napsal před čtyřmi lety německý týdeník Der Spiegel.

Až jeho bratr a kamarád se rozhodli postavit ho zpátky na nohy. Sám Schulz v životopisné knize, která o něm nedávno vyšla, vzpomíná, že přesně 26. června 1980 se zařekl, že už nevypije ani kapku alkoholu, a přísahal, že změní svůj život. Od té doby se alkoholu opravdu nedotkl. O dva roky později založil se sestrou Doris vlastní knihkupectví v rodném Würselenu.

Budu šéfem evropského parlamentu

Členem SPD se Schulz stal už v devatenácti. V devětadvaceti zasedl do würselenského zastupitelstva. V 31 letech se postavil jako nejmladší starosta v Německu do čela radnice. Komunální politika z něho udělala politického pragmatika. Velké státotvorné ideje nebyly jeho parketou.

„Teoretické diskuze jsou výborné. Papír snese všechno. Jenže v politice jde o to, abychom lidský život zlepšili aspoň o kousek. Jsem mužem praxe, ne teoretik,“ řekl Schulz v rozhovoru na konci minulého roku pro německý Die Zeit. Možná je pragmatický až moc. Část SPD se po jeho návratu do německé politiky ptala, v co vlastně věří. Nikdo neznal jeho názor na majetkové daně, důchody a další vnitrostranická témata, o nichž se členové SPD dokázali do krve přít.

V roce 1994 se stal za SPD poslancem Evropského parlamentu. Později vzpomínal, jak vešel do prázdného sálu pro plenární zasedání ve Štrasburku a sedl si do předsednického křesla. „Tady chci být,“ řekl svému průvodci.

O dvanáct let později se mu přání splnilo, když předsednické místo převzal po Polákovi Jerzym Buzekovi. „Martin Schulz je ctižádostivý. My sociální demokraté jsme přitom někdy dělali dojem, jako bychom se nechtěli chopit moci,“ prohlásil loni bývalý sociálnědemokratický kancléř Gerhard Schröder.

„Schulz Evropský parlament zviditelnil a udělal z něj politického hráče. Vedl ho dobře, i když občas tvrdou rukou,“ hodnotí jeho předsednictví evropský poslanec Alexander Graf Lambsdorff. Na rozdíl od svých předchůdců se nebál vystupovat ostře. Kritizoval novou polskou a maďarskou vládu za osekávání demokracie. Během uprchlické krize se také pustil do středo- a východoevropských zemí, které nechtěly převzít část příchozích uprchlíků. Zasazoval se o schválení dohody o volném obchodu mezi EU a Kanadou.

Ještě jako poslanec proslul roztržkou s tehdejším italským premiérem Silviem Berlusconim. Upozornil na jeho střet zájmů jako premiéra a vlastníka velkých italských médií. Od Itala si vysloužil přirovnání k veliteli nacistického koncentračního tábora.

Ochránce mladých lidí

Schulzovým politickým vzorem je bývalý sociálně - demokratický prezident Johannes Rau. „Jedna z jeho nejdůležitějších vět, kterou jsem si zapamatoval, byla: Pokud je nebudeme chránit my, tak kdo?“ definuje kandidát na kancléře svou vizi pro SPD.

„My politici pořád mluvíme o miliardách, ale pro většinu lidí je už tisíc eur spousta peněz. Když lidé nebudou mít pocit, že naše úvahy začínají u tisíce eur, nedovolí nám, abychom mluvili o miliardách,“ dodává Schulz. Při definování levicové politiky hovoří o ochraně zájmu těch, kteří tvrdě pracují a dodržují pravidla.

I když německé hospodářství šlape, nachází Schulz poměrně hodně spřízněných duší. Ekonomové z Německého institutu pro hospodářský výzkum (DIW) uvádějí, že 40 procent Němců má nyní citelně menší reálný příjem než před 25 lety. Mezi lidmi s nízkými příjmy se jen třetina domnívá, že jejich ekonomická situace je dobrá. To je o deset procentních bodů více než v roce 2006, kdy Německo trápila více než pětimilionová nezaměstnanost.

Jeden styl stačit nebude

Pragmatik Schulz si je těchto čísel vědom. Na mítincích plamenně hovoří o spravedlnosti na trhu práce. Pro mladé lidi je dnes standardem pracovní smlouva na dobu určitou a to musí skončit, míní Schulz. Nezaměstnaní mají získat novou kvalifikaci, aby si snadněji našli novou práci.

Ti, co po desítky let tvrdě pracovali, musejí dostat větší důchod než ti, kteří se práci vyhýbali. „Před nedávnem jsem mluvil s padesátníkem, který už 36 let pracuje ve stejné firmě. Když ztratí práci, bude patnáct měsíců pobírat podporu v nezaměstnanosti. Pak zůstane skoro bez pomoci. Takto to nesmí zůstat,“ hlásal na setkání v Bielefeldu, když požadoval demontáž reforem podpory v nezaměstnanosti, které zaváděl sociální demokrat Gerhard Schröder.

Efekt SchulzEfekt Schulz|E15

Staví se také za rodiny, které si nemohou dovolit vlastní bydlení. Proto se SPD musí podle něho zasadit o stavbu cenově dostupných bytů a o omezení růstu nájemného. Kritizuje ministra financí za CDU Wolfganga Schäubleho za to, že nynější rozpočtové přebytky chce rozházet snižováním daní, „z čehož budou profitovat jen bohatí, místo aby se investovalo do vzdělávání našich dětí“.

Konkrétnější zatím Schulz není. Nemluví ani o tom, kde na své sliby vezme peníze. Podle německých politologů zatím získává body hlavně za svůj neokoukaný styl. Jenže jen ten do podzimního klání stačit nebude. K nadšení a emocím bude muset probudit i zbytek sociální demokracie.

Nejdůležitější politici v NěmeckoNejdůležitější politici v Německo|E15

Martin Schulz (61)
Narodil se roku 1955 v rodině policejního úředníka jako nejmladší z pěti sourozenců. Do sociálnědemokratické SPD vstoupil už v 19 letech. V letech 1987 až 1998 stál v čele radnice v domovském Würselenu v Severním Porýní-Vestfálsku. V roce 1994 byl zvolen do Evropského parlamentu, jehož byl od roku 2012 do začátku letošního roku předsedou. V lednu ho SPD určila svým kandidátem na kancléře v podzimních parlamentních volbách. Schulz mluví anglicky, francouzsky, holandsky a italsky. S architektkou Inge má dvě děti. V roce 2012 ho magazín GQ zvolil mužem roku v kategorii politika.