Vzhledem k tomu, kde se nacházejí a ještě dlouho budou nacházet úrokové sazby, za které lze ukládat peníze u centrálních a následně u komerčních bank, se dosažitelné výnosy u konzervativních dluhopisů nacházejí v blízkosti nuly.
Když říkáme konzervativní dluhopisy, většinou si představíme ty vydávané státy, popřípadě velkými, stabilními firmami s dlouhou historií a nízkým zadlužením jako Siemens, BMW nebo ČEZ. U extra bonitních emitentů, jako je třeba německá vláda, dnes dokonce věřitel platí dlužníkovi za privilegium si takový dluhopis koupit.
U delších, konzervativních firemních dluhopisů se v současné době v nejlepším případě dostaneme k výnosu jednoho procenta ročně. Takový výnos ani zdaleka nepokryje očekávanou budoucí inflaci.
Není proto divu, že se mnoho investorů dívá směrem k méně bonitním, nicméně výnosnějším dluhopisům s nižším kreditním skóre, takzvaným high yield dluhopisům.
Nové peníze od investorů ale znamenají vyšší ceny. Od nejhlubšího koronavirového pesimismu a paniky loni v březnu a dubnu ceny high yield dluhopisů výrazně vzrostly a další potenciál se tak snížil. Výnos těchto dluhopisů nyní v průměru v Evropě dosahuje 2,5 až tří procent ročně. Lepší než inflace, ale už žádný zázrak.
O něco lepší podmínky ještě stále panují na českém trhu podnikových dluhopisů. Pro všechny české podnikové emise – měřeno J&T Bond indexem – je nyní průměrný výnos 3,4 procenta ročně. J&T Banka Bond index, který zahrnuje výlučně emise administrované J&T Bankou, nabízí nyní kuponový výnos 4,3 procenta.
Několik zajímavých emitentů v poslední době lákalo investory na úrokové sazby přesahující pět procent. Developer Trigema upisoval dluhopisy za 5,1 procenta, potravinový e-shop Rohlík nabízel 5,5 procenta a internetový srovnávač Heureka investorům bude platit 5,25 procenta ročně. Slušné výnosy lze najít i v této chudé době, nezapomeňme však nikdy na dostatečné rozložení rizik.
Autor je portfolio manažerem J&T Banky
