Lidová moudrost tvrdí, že zatímco kupec bytu má po letech splácení hypotéky byt, nájemník ani po letech bydlení nemá a nebude mít nic. Tak to ale vůbec není. Oba jsou investoři. V jakém smyslu?
Předpokládejme, že máte na začátku k dispozici akontaci, tedy částku, kterou musíte mít naspořenou, abyste dostali hypotéku – jen v takovém případě totiž máte vůbec na výběr. Nájem a nákup jsou pak vlastně dvě možnosti, jak budete onu akontaci investovat. Kupec ji investuje do bytu. Jeho výdělek z této investice bude mít podobu budoucího zvýšení ceny bytu, tedy takzvaného kapitálového výnosu (pokud by cena bytu naopak klesla, kapitálový výnos bude záporný). Kupcovým hlavním nákladem budou splátky hypotéky.
Naproti tomu nájemník (jehož hlavním nákladem je samozřejmě nájemné) může akontaci investovat do libovolného alternativního aktiva. Pokud jde o investici na dlouhá léta, dává smysl uvažovat o nákupu krátkodobě poměrně rizikových aktiv, která se ale za toto riziko svým držitelům obvykle odměňují poměrně vysokými dlouhodobými výnosy. Takovými aktivy jsou třeba podílové listy akciových podílových fondů.
Pokud váháte mezi oběma druhy bydlení, na internetu je k vidění řada takových srovnání. Jejich fatální vadou ale bývá, že zcela pomíjejí zásadní roli vašich očekávání toho, jak v dalších letech porostou ceny bytů versus jaké budou výnosy z alternativní investice.
Důležité je ovšem i vaše očekávání, jak se bude vyvíjet nájemné. Jistý vliv má i vámi očekávaný vývoj dalších finančních faktorů, jako jsou třeba příslušné daně, poplatky nebo hypoteční úroková sazba. Korektní finanční porovnání obou typů bydlení (v Česku toto porovnání nabízí jen portál finegra.cz) zkrátka vůbec není hračka. Každopádně platí, že za jistých okolností může nájemník vlastníka finančně trumfnout.
Autor je ekonom České spořitelny
