Analýza: Režisér Stone nechal Putina mluvit, vynikla tak ruská z nouze ctnost

Vladimir Putin v dokumentu Olivera Stonea

Vladimir Putin v dokumentu Olivera Stonea Zdroj: The Putin Interviews

Vladimir Putin v dokumentu Olivera Stonea
Vladimir Putin v dokumentu Olivera Stonea
Vladimir Putin v dokumentu Olivera Stonea
Vladimir Putin v dokumentu Olivera Stonea
Vladimir Putin v dokumentu Olivera Stonea
18
Fotogalerie

Sledovat pro mnohé kontroverzní televizní cyklus rozhovorů amerického režiséra Olivera Stonea s ruským prezidentem Vladimirem Putinem mají nyní možnost i čeští televizní diváci. Stone se podle vlastních slov snaží o to, aby Západ lépe naslouchal ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi. Právě porozumění dnešnímu Rusku namísto jeho démonizace by mělo podle Stonea otupit současné napjaté vztahy Západu s Moskvou a utlumit rétoriku studené války. A tak tedy Stone Putina nechal mluvit, aniž by jeho teze důsledně a vytrvale konfrontoval. Přesto, nebo možná právě proto, ale může cyklus rozhovorů, v Česku vysílaný pod názvem Svět podle Putina, současnou ideologii Kremlu demaskovat. 

Stoneův projekt je ojedinělý svou délkou. Západní novináři neměli možnost s ruským prezidentem hovořit tak dlouho jako americký filmař. Setkání Stonea s Putinem se uskutečnila mezi roky 2015 a 2017 a výsledný materiál má stopáž téměř čtyři hodiny, kritické hlasy jej však vnímají v první řadě jako nástroj šíření ruské propagandy. "Vůči divákům by bylo zodpovědnější pořad doplnit například kritickou debatou," uvedl pro pořad Newsroom ČT24 sociolog médií Václav Štětka.

Přesto stojí za to věnovat dílu pozornost, už jenom v kontextu průzkumu Mezinárodního republikánského institutu, podle něhož čtvrtina českých respondentů vnímá Rusko jako obránce tradičních hodnot.

Stone nám tak mimoděk může pomoci osvětlit, jak Rusko tento narativ staví a proč má šanci u části společnosti uspět. A to i přesto, že v dokumentu zazní mnoho různých témat, jež spolu na první pohled nemusejí úplně souviset: jde o Putinův nástup k moci, ekonomické a politické fungování Ruska, vztahy s Georgem Bushem mladším, jednostranné americké vypovězení dohody o omezení systémů antibalistických raket, ukrajinskou krizi, válku v Sýrii či nejnověji vyšetřování údajného kybernetického vměšování Ruska do průběhu amerických voleb.

Celým dokumentem, respektive Putinovými slovy, se přesto vine jedno charakteristické téma: je to Rusko, kdo údajně jen reaguje na ohrožení svých národních zájmů. V Putinově charakteristickém podání ale nejde o zájmy ledasjaké, nýbrž mnohdy vyloženě existenční.

Problémy a hrozby, které Rusko pod Putinem řeší, jsou a byly natolik závažné, že je lze de facto označit za problematiku přežití národa - a sama Moskva takové interpretaci napomáhá a dodává jí patřičný patos.

Podívejte se na ukázku z dokumentu:

Video placeholde

Oliver Stone zpovídá Putina! Jak to má s Trumpem? Falšoval americké volby? • Prima ZOOM

Putin tak hovoří o vlastním státu jako o zemi, která ač ekonomicky významně slabší, dokáže vzdorovat mnohem silnějším nepřátelům a nepříznivým vnějším okolnostem. Putin se například chlubí, že se inflaci podařilo dostat pod 13 procent, nebo že Rusko přestalo vymírat.

Dále ruský prezident rád zdůrazňuje, že vláda nashromáždila dostatečné finanční rezervy a dluh Ruska dosahuje přibližně jen desetiny HDP. Ba co více, tamní armáda prošla modernizací a má ambice udržovat se Spojenými státy strategickou rovnováhu. Tím spíše za situace, kdy se NATO přibližuje ruským hranicím. Počet lidí pod hranicí chudoby navíc za Putinovy vlády klesl o polovinu na dvacet milionů lidí. To jsou posuny a čísla, jež Putin rád uvádí.

Problémy a výzvy, jež Rusko řeší, jsou navíc natolik velké, že snadno vzniká dojem, že Kreml neřeší podružnosti, ale jen ty skutečně podstatné věci. Cílem pak není nic menšího, než zajistit přežití Ruska. Putin se navíc snaží hovořit jako stratég, který každý svůj krok pečlivě promýšlí.

Západ, respektive "americké partnery", o to více ale kritizuje za krátkozrakost. Je snadné si představit, že část společnosti by politika s podobnou rétorikou i agendou uvítala. Méně by však uvítala, kdyby žila v zemi zmítané stejnými problémy jako současné Rusko. 

Putin to má ale s vlastní stylizací snadné, Stone se jeho sebepojetí nabourat příliš nepokouší. Příležitostí bylo ovšem hned několik. Ruský prezident například konstatuje, že Rusko nemůže mít stejnou úroveň demokracie jako Francie či Německo, jelikož jeho dějinný vývoj je jiný.

Putin ale hned dodává, že v Rusku existuje politický systém, kde je prý natolik snadné zaregistorvat svou stranu do voleb, až je pro voliče obtížné si z tolika možností vůbec vybrat.

A kontrola médií? Podle Putina jich v Rusku existuje tolik, že samo toto množství prakticky vylučuje jejich efektivní kontrolu. Kde se tedy nachází ona nakousnutá specifičnost ruského režimu, když volby a média fungují víceméně standardně, jak se snaží tvrdit Putin?

Proč má vlastně vůbec zapotřebí předstírat, že demokracie v jeho zemi funguje v popsaných ohledech stejně jako na Západě, je-li ruská situace natolik specifická? Přitom právě teze o výjimečnosti Ruska, které představuje samostatnou světovou entitu, tvoří důležitou součást jeho mytologie.

Zajímavým způsobem ale Stone poukázal na postoj Putina k nařčení Moskvy ze zásahu do amerických voleb. Stone správně podotkl, že Putin se při slovech, která to odmítají, usmívá jako starý lišák, který se právě vrátil z kurníku. „Nic v něm ale nenašel, opáčil Putin.

Tyto anekdotické příhody jen podtrhují určité spiklenectví, které spolu Putin a Stone uzavřeli. O to více vynikne, že o standardní novinářské interview nejde. Paradoxně ale může takto vykreslená asertivita Putinova Ruska západní civilizaci pomoci.

Té zkrátka nezbývá nic jiného, než přijít s vlastní věrohodnou vizí svého směřování. Úspěchy "protestních" či "antisystémových" politiků budiž důkazem, že občané si takových nových narativů žádají.