Artemis I odstartuje za dva týdny. Vesmírné manekýny už v modulu Orion čekají

Třesk Marka Schwarzmanna

Třesk Marka Schwarzmanna Zdroj: Jan Štěpánek

Helga, Zohar a Campos se na přelomu srpna a září pravděpodobně podívají do vesmíru. Jsou to speciálně upravení a senzory prošpikovaní panáci s lidskými rozměry, kteří teď spočívají v útrobách zapečetěného modulu Orion na špici rakety Space Launch System (SLS) v rámci mise Artemis I, která má obletět Měsíc.

Inženýři Národního úřadu pro letectví a vesmír v uplynulých dnech zahájili poslední integrovaný test. V jeho rámci kontrolují interoperabilitu systémů a například také naposledy ověřují, jak moc se raketa při startu „rozklepe“, což letovému počítači umožní tyto očekávané vibrace ignorovat.

Souběžně s tím SLS před pár dny získal svolení k ostrému startu díky potvrzení funkčnosti systému přerušení letu (FTS). To se po splnění testů vydává s omezenou dobou platnosti, a je nutné, aby se start odehrál do 25 dnů (NASA má pro Artemis I výjimku, standardně to bývá dvacet dní), než bude test nutné zopakovat. A tak je nejbližším datem ostrého startu 29. srpen, náhradní termíny jsou druhého a pátého září.

Artemis I je sice nepilotovaný let, ale Orion určitě nepoletí prázdný. V jeho velitelském křesle bude sedět Moonikin Campos a ve dvou posádkových křeslech Helga a Zohar. Kapitán Campos, který je, mimochodem, hlavním hrdinou stejnojmenného komiksu NASA, má v útrobách několik senzorů, které budou v průběhu letu hlásit třeba údaje o míře a dynamice přetížení či vibracích, které v modulu Orion při startu nastanou.

Na základě získaných dat se v případě potřeby budou upravovat parametry dalších misí Artemis tak, aby nebylo ohroženo zdraví posádky. Pro připomínku, Artemis II má dopravit lidi k Měsíci a Artemis III by na Měsíci měla rovnou přistát.

Jako zajímavou perličku v případě Moonikina Campose lze zmínit, že má být poctou inženýrovi Arturovi Camposovi, který se v roce 1970 zásadně podílel na záchraně posádky mise Apollo 13. Jeho jméno bylo pro Moonikina hlasováním veřejnosti vybráno v roce 2021, od konce července pak Campos a jeho parta zůstávají v Orionu a čekají na start.

V Camposovi jsou také dva radiační senzory, ale specialistou na měření radiace je v týmu manekýnů Zohar. Na hrudi nese speciální vestu AstroRad pro mise v hlubokém vesmíru, na jejímž vývoji se podílela Izraelská vesmírná agentura (ISA) a Německé středisko pro letectví a kosmonautiku (DLR) v rámci experimentu MARE (Matroshka AstroRad Radiation Experiment).

Senzory ve vestě budou po dobu letu měřit míru radiačního záření, kterému budou modul a jeho posádka vystaveny. Feministky snad prominou, ale Helga vestu nemá a slouží jako kontrolní měřicí stanice pro odečet míry efektivnosti Zoharovy vesty.

Orion je sice vybaven veškerým potřebným radiačním stíněním, v případě zvýšené sluneční aktivity, erupce či průletu silnou radiační zónou však bude muset posádka vyhledat improvizovaný úkryt, přesněji „zaleze mezi podlahu a tepelný štít modulu a zaskládá se veškerým dostupným nákladem“. Předpokládat však, že ve stísněném improvizovaném prostoru vydrží třeba den, nebo dokonce déle, je však příliš optimistické, a proto vesta AstroRad vznikla, aby odstínila co nejvíce radiace a umožnila posádce „normálně“ fungovat v tak volatilním prostředí.

Link

Pro představu – astronauti na nízké oběžné dráze Země, třeba na palubě Mezinárodní vesmírné stanice (ISS), jsou vystavení až padesátkrát vyšší radiaci než na domovské planetě. Ve vzdálenějších částech vesmíru a cislunárním prostoru (oblast mezi geostacionární drahou a oběžnou drahou Měsíce – pozn. red.) však mohou být až 150krát vyšší úrovně.

Pokud se účinnost vesty AstroRad potvrdí, stane se nezbytnou součástí jakékoli příští více než tříměsíční vesmírné mise s lidskou posádkou. V případě úspěchu pak s největší pravděpodobností bude také hlavním designovým prvkem určujícím vzhled astronautů na dlouhých misích, třeba ta k Marsu má trvat tři roky.

Patrně se také stane ikonou, jakou byly pro astronauty typické obleky EMU, v nichž vystupovali do volného prostoru z raketoplánů, nebo třeba obleky sovětské provenience Sokol, které, byť se poprvé uplatnily v roce 1973, slouží v modulech Sojuz dodnes. Co na to vesmírná módní policie?