Co je cílem našich zákonů? Nikdo neví

Proč vůbec existuje státní příspěvek na stavební spoření? Chceme lidi učit a motivovat ke spoření? Chceme zlevnit vlastnické bydlení?

Proč vůbec existuje státní příspěvek na stavební spoření? Chceme lidi učit a motivovat ke spoření? Chceme zlevnit vlastnické bydlení? Zdroj: E15 Michael Tomeš

K zákonům píšeme důvodové zprávy, ale najít v nich důvod je často nadlidský úkol. A u starších zákonů nevíme prakticky nic. Naposledy se to ukázalo kolem diskuze o rušení státního příspěvku ke stavebnímu spoření. Proč ho vůbec máme? Jak máme rozumně posoudit, jestli plní svůj účel, když ten účel neznáme?

Je přirozené, že příspěvky, výjimky z daní a cokoli dalšího vždy někomu pomáhají a rušení pak někoho bolí. Na tom by ale debata o ekonomických opatřeních vlády stát neměla, protože to bychom nikdy nemohli nic změnit. Klíčový je důvod, jenže ten zůstává zpravidla nevyřčený.

Proč vůbec existuje státní příspěvek na stavební spoření? Chceme lidi učit a motivovat ke spoření? Chceme zlevnit vlastnické bydlení? Je to kritická otázka, protože teprve potom se na to mohou ekonomové podívat a zodpovědět, zda daný nástroj vůbec ke svému cíli vede, a pokud ano, tak zda neexistuje jiný, který by totéž zvládl levněji či rychleji, zkrátka efektivněji. Jestli podporovat to či ono, o tom rozhodují politici s mandátem od voličů. Pokud se ale nějak rozhodneme, měli bychom přece být po čase schopni podporu zpětně analyzovat a zjistit, jestli nevyhazujeme peníze oknem. Anebo alespoň jestli by to nešlo dělat lépe. Nevíme ale skoro nic.

Není to zdaleka jen o státní podpoře stavebního spoření, v poslední době se objevila celá řada podobných témat. Proč daňově podporujeme zaměstnanecké stravování? Proč máme u spotřební daně výjimku u vína? Proč odečítáme z daní úroky z hypoték? Jaký je cíl daně z nemovitosti? Nebo připravované daně z mimořádných zisků? Schválně se sami podívejte do důvodových zpráv u existujících podpor a výjimek a zkuste najít, co je cílem. Máme některé daně kvůli tomu, abychom plnili státní kasu, nebo měnili chování lidí?

Spousta věcí u nás vznikla dávno a táhneme je s sebou do nekonečna jen kvůli tomu, že už jsme v nich dlouho nakoupeni. Bylo to tak a změna by někomu ublížila. Řada z těchto věcí je předrevolučních, ale velká část vznikla právě na začátku devadesátých let v divoké době opisováním z Německa a Rakouska. V dané době je to pochopitelné a dost možná to lépe řešit nešlo, po 30 letech bychom už ale mohli mít dost prostoru pro velký audit toho, co se udělalo dobře a co špatně. Klidně můžeme pořád opisovat ze zahraničí, ale vždy je k tomu potřeba vědět jasné politické stanovisko o tom, co je cílem daných opatření.

Bez toho jsou všechny analýzy veřejných politik zmatené, protože jen říkají, že něco má nějaké náklady, ale také to má ty a ty výnosy. To obvykle není žádné překvapení. Zajímavější přece je, jestli se to míjí nebo nemíjí účinkem. Jestli to nejde dělat lépe. A také jestli se nezměnila situace a nemáme teď třeba jiné cíle. Je to na politicích, ale co když jsme v devadesátých letech chtěli zvýšit poptávku po úvěrech na vlastní bydlení, ale teď máme problém spíše na straně nabídky?

Nejde ale jen o důvodové zprávy, i když to by měl být jejich hlavní účel. Fascinující je pročítat si stenozáznamy z Poslanecké sněmovny, tedy přepisy veřejných jednání. Nejenže se debata o cílech a nástrojích k nim vedoucích nepropíše do důvodových zpráv, ale ona prakticky ani neprobíhá.

Nemůžeme se divit, že stát nemá ke svým politikám žádná data, když ani neví, co by měl sbírat. Nemůže to vědět, když není jasný cíl. O něco se snažíme, spoustu si toho domýšlíme, ale všechno by to bylo mnohem jednodušší. Chce to ale politickou odvahu se za cíle postavit a umět přiznat chybu, když k nim dané nástroje nevedou anebo existují lepší.

Autor je hlavní ekonom Platební instituce Roger