Dominik Stroukal: Dřevo je nad zlato, ale i nad bitcoin

Kdo má dnes dřevo, ten je boháč.

Kdo má dnes dřevo, ten je boháč. Zdroj: Profimedia

Dřevo jako investice
2
Fotogalerie

Čtyři sta procent za rok, to je růst, který by dnes investoři čekali u bitcoinu, možná někde v umění, s trochou štěstí u dobrého vína, ale určitě ne u dřeva. Přesto platí, že kdo má dnes dřevo, ten je boháč. Dokonce zlato je za stejné období nahoře jen o čtyři procenta. V pandemii jsme zkrátka poznali, že dřevo je nad zlato.

Důvodů pro raketový růst je hned několik. Ostatně to tak u extrémů bývá, že se spojí celá řada nepravděpodobných událostí. U dřevěné krize na začátku všeho stojí nepřekvapivě covid, a to na straně nabídky i poptávky.

Podívejme se nejprve na nabídku, kde je situace vskutku jednoduchá – přestalo se obchodovat. Kvůli zákeřnému viru se tolik neposílal materiál ani výrobky přes hranice, a i když se nám to nemusí na první pohled zdát, dřevo k nám proudí ve velkém ze zahraničí. I když dlouhodobě dřevo spíše vyvážíme, než dovážíme, cena dřeva se neurčuje u nás, ale na globálním trhu. Nabídku dřeva navíc negativně zasáhly ničivé vichřice, které srovnaly se zemí řadu lesů. Zkrátka dřeva je méně a je dražší dostat ho z místa na místo. Nabídka se omezila.

Problémy se ale objevily i na straně poptávky. Během lockdownu nás všechny napadlo totéž – konečně máme čas udělat něco na baráku. Chataři, chalupáři a kutilové začali tlačit ceny dřeva vzhůru. Kdo to neumí sám, poptával truhláře. Kdy jindy než teď. To samo o sobě by ale nevyhnalo cenu na pětinásobek.

Velkou roli sehrály na straně poptávky i extrémně nízké sazby a s nimi ruku v ruce jdoucí levné hypoteční úvěry. Rekordní čísla hypoték po celém světě neznamenají jen tlak na ceny nemovitostí, ale s jejich růstem i snahu nabízejících více vystavět. A do toho všeho ti, co se skutečně nastěhují do vlastního, potřebují pár skříní nebo kuchyň, obvykle ze dřeva.

Růst ceny dřeva byl patrný hned v dubnu minulého roku a dobře si vzpomínám, jak mi volala moje maminka, která má malou truhlárnu v mém rodném Žatci, aby se mě zeptala, proč se všude mluví o těstovinách, a ne o dřevu. Kdo mohl, dřevo kupoval, protože se růst ceny předpokládal. Alespoň mezi těmi, kdo se v dřevu vyznají. Kdo mohl, tak začal na růst ceny dřeva spekulovat.

Spekulanti jsou jen lidé, kteří hádají budoucnost. To, že začali nakupovat dřevo a hnát jeho cenu vzhůru, vypadá na první pohled jako problém, ale stačí se podívat podruhé a obrázek spekulanta je o trochu čistší. Pokud byl zbytek faktorů skutečný, potom by cena nahoru šla tak nebo tak. Spekulant se jen snaží vydělat na tom, že by růst ceny trval dlouho. Pokud si je jistý tím, že se stane, proč si na to nevsadit a v mezičase nevydělat? Problém nezpůsobili, jen ho rychle odhalili.

Sázka na dřevo každopádně vyšla. Jeho cena rostla a mezi investory do komodit se nakonec začalo mluvit o dřevěné krizi. Na sociálních sítích se objevily návody, jak si ze stromu na zahradě udělat stavební materiál. V USA prorazilo kradené nákladní auto bránu pily a řidič ho plně naložil dřevem. V některých zemích posílily takzvané dřevěné mafie, které cennou komoditu nelegálně těží a pašují. Jako se to dříve dělalo u zlata.

Sám jsem také během pandemie tlačil cenu dřeva vzhůru. Narodila se mi dcera a chtěl jsem jí jako správný táta vyrobit hrazdičku. Účtenku už jsem nedohledal, ale pamatuji si, že jsem platil jen za materiál dvakrát tolik, než kolik by stálo takovou hrazdičku koupit na internetu, kde se ceny ještě nestihly přizpůsobit. Nakonec se mi na druhý pokus podařilo všechny koupené kusy k sobě namontovat a hrazdičku jsem vítězně postavil nad ležící dceru. Doslova jsem postavil dřevo nad zlato.