Demokrat Joe Biden se 20. ledna 2021 stane americkým prezidentem. Polovina Spojených států, která volila Donalda Trumpa (74 milionů lidí; 81 milionů hlasovalo pro Bidena), se proto cítí být ohrožena jeho liberálním progresivismem, který je přirovnáván k socialistické, ba komunistické ideologii. Nálepka progresivismu čile pracuje i v Česku. Co se tím míní a jak „progresivistický“ prezident USA může proměnit současný svět?
Politický svět už je zase rozdělen na dvě poloviny. Jedna, které se říká konzervativní, se bojí toho, co přichází, proto brání „staré dobré pořádky“ včetně tradičního rozdělení finanční a kulturní moci. Druhá, liberální jde přicházejícímu vstříc, a co víc, chce se na přicházející změnu naladit a pokusit se obrousit její negativní hrany. Chce budoucnost spoluurčovat, dokonce ji řídit, ne se jí bránit.
Věčný spor mezi starým a novým, který se táhne lidskými dějinami po staletí a má osobní i společenskou rovinu, se v posledních letech předváděl téměř on-line na postavě prezidenta Donalda Trumpa. Trump podle řady amerických psychologů a politologů vyhrál v roce 2016 proto, že poskytl veřejné uznání lidem, kteří vypadávali z trajektorie přicházející globální změny jako nechtěné externality.
Vzpoura zapomenutých
Trumpa dostali do Bílého domu méně vzdělaní dělníci a farmáři a lidé bez práce, kteří své neštěstí spatřovali nejen ve washingtonských elitách, ale i v těch, co byli nejdříve po ruce: v pestrobarevných menšinách (černoši, Hispánci, přistěhovalci, homosexuálové, feministky, LGBT…), kterým podle jejich názoru dávala novodobá vzdělanostní šlechta lidí jako Obama nebo Hillary Clintonová přednost před „skutečnými“ Američany.
Trump vycítil frustrující náladu a pak spustil „vzpouru zapomenutých“ proti politikám identit, jejímž hlavním nepřítelem se stal progresivismus demokratických elit. Přesvědčení, že nová vědecky promyšlená politika dokáže pečlivě zorganizovat lepší budoucnost téměř v každém detailu.
Z progresivismu se stalo strašidlo, které podobně jako kdysi komunismus obchází světem. V americké politické rozpravě před volbami se z něj stal socialismus a znovu komunismus, zkrátka hrozba pro „krásný starý svět“ idylických amerických farem a továren. „Neutíkala jsem do Ameriky před komunismem, abych zažívala komunismus tady,“ shrnula za všechny fanoušky a fanynky Trumpa tyto hlasy Olga Blechová, manželka kdysi velmi populárního zpěváka Waldemara Matušky. I ona vyslyšela prezidentovu kampaň – líčící možný příchod demokrata Joea Bidena, bývalého Obamova viceprezidenta –, jako socialistické, až komunistické ohrožení Ameriky.
Strašidlo komunismu
Není to nic zas tak nového. Republikáni hrozí strašidlem komunismu vlastně tradičně. Hrozili jím v padesátých letech minulého století, hrozil jím Ronald Reagan v letech osmdesátých. To ale mezinárodní komunistické impérium Sovětského svazu mělo velmi reálnou sílu. Čínský komunistický vliv dnes takový není, navíc nemá ryze jednostrannou ideologickou podobu, protože komunistická Čína bojuje kapitalistickými zbraněmi, kapitálem a trhem, konkurencí na trhu, kterým díky své velikosti a z ní vyplývajícím ekonomickým úsporám z rozsahu (economics of scale) osudově přitahuje celý svět.
Hra s argumentem progresivismu má tedy spíše kulturní charakter, spadá do prostoru kulturních válek, v nichž se oživuje tradiční náboženský spor mezi zjeveným dobrem a zlem. Trumpovo tažení Amerikou se mnohem více podobá putování populárního televizního kazatele, který zvěstuje novou víru a přináší záchranu (spasení).
Fakt, že emocionální zásah trumpismu míjí a přesahuje rozumové argumenty, dokládá i to, že Trumpa i při druhé volbě podporovala třetina hispánských migrantů navzdory tomu, že proti jejich pobytu v USA prezident ostře brojil a chtěl na hranicích stavět zeď.
Volili ho i dělníci a chudší farmáři, přestože pro vylepšení jejich života prezident neudělal prakticky nic. Slibovaná záchrana a spása nepřišly, spasitel jako naděje ale zůstal dál. A zejména jako hráz proti levicovým progresivistům, lidem, kteří v projekcích trumpistů chtějí postavit americký způsob života na hlavu, zůstává populární i mezi lidmi, kteří by ho rozumem jinak nikdy nevolili.
Americký sen je sen progresivistický
V čem tkví největší problém zručně zkonstruovaného politického a kulturního nepřítele Progresivisty dokumentují opět osudy amerických dělníků a námezdní síly. Tito lidé nezískali z globalizace prosazované prakticky i rétoricky demokratickými politiky vůbec nic.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
