Podle oficiálního kalendáře módní federace Fédération de la Haute Couture et de la Mode, která sdružuje na sto nejznámějších světových značek, se v Paříži uskuteční šest týdnů módy za rok. Během každého z nich představí luxusní značky své kolekce pro novou sezonu, což znamená 70 až 80 přehlídek.
Okázalé show dosahují kolosálních nákladů – to vše pro deset minut slávy. I tohle patří k luxusu: image, emoce a síla značky, zatímco návrháři za oponou neúprosně bojují s časem. A to doslova. Pracují souběžně na více než šesti kolekcích za rok, s odstupem čtyř až šesti měsíců od představení nových modelů až po jejich rozvoz do butiků. Dokonalý mechanismus podporující nekonečnou honbu za módou.
První návrhář, který vystoupil z frustrujícího kolotoče, byl Giorgio Armani: „Opatrné a inteligentní zpomalení může být jediným řešením, které vrátí naší práci hodnotu a umožní spotřebiteli pochopit její skutečný význam. Luxus nemůže a nesmí být rychlý. Tato krize je příležitostí zpomalit,“ řekl.
O adaptaci na potřeby klientů v reálném čase vyjádřené heslem „see now, buy now, wear now“, o návrat ke kreativitě a skutečným hodnotám a o environmentální přístup usilují také Donatella Versace, Dries Van Noten, Valentino, Vanessa Bruno, Mugler, Saint Larent, Azzedine Alaia, Elie Saab, Gucci nebo Alexander Wang.
Kdy jindy přibrzdit rozjetou módní mašinu než právě teď? Prosperující módní průmysl je sice pro Francii nepostradatelný, je však také druhým největším znečišťovatelem planety – podle Organizace spojených národů vypustí do světa ročně 10 procent emisí oxidu uhličitého. Podle charitativní organizace Fondation Ellen MacArthur má navíc na svědomí i 20 procent znečištěných vod a 22,5 procenta pesticidů.
Kde se takové znečištění vzalo? Vše začalo v letech 1996 až 2012, kdy spotřební chování Evropanů nabralo na intenzitě. Objem nákupů za nové oblečení a obuv vzrůstal o 40 procent ročně a v roce 2015 už dosáhl 6,4 milionu tun, zaznamenala studie Evropského parlamentu. Francouzi s devíti kilogramy nákupů na osobu za rok se přitom řadí do evropského průměru a jejich módní apetit spíše klesá.
Je evidentní, že luxusní značky ovlivňují celý módní sektor a vnímání módy spotřebitelem. Proto vznikl projekt Fashion Pact podporovaný prezidentem Emmanuelem Macronem a svěřený francouzské skupině luxusních značek Kering v čele s jejím ředitelem Françoisem-Henrim Pinaultem. Sdružuje 250 značek a má za cíl snížit ve dvou etapách – do roku 2030 a poté do roku 2050 – dopady módního a luxusního sektoru na klima, životní prostředí, biodiverzitu a na oceány.
Světová jednička LVMH s Bernardem Arnaultem spustila podobný program Life v čele se Stellou McCartney, módní návrhářkou, ale hlavně velkou odbornicí na udržitelnou módu a rozvoj obnovitelných zdrojů.
Dům Chanel zase představil strategii Mission 1.5 s cílem snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 o 50 procent. Proto se připojil ke společenství RE100, 242 firmám využívajícím elektřinu z obnovitelných zdrojů. Od příštího roku by měla OZE energie tvořit 97 procent spotřeby Chanelu. V roce 2019 to bylo 41 procent. Firma také investovala do výzkumné společnosti Evolved by Nature, která se zabývá inovacemi ve zpracování hedvábí.
Luxus 21. století tímto vstupuje do revoluční etapy a začíná psát nový příběh. Příběh výchovy spotřebitele k lepší péči o garderobu a omezení plýtvání.
Autorka je spolupracovnice redakce
