Fotbaloví fanoušci, jejichž týmu se v zápasu zrovna daří a kteří si jsou zároveň vědomi, že sportovní Štěstěna se jich nemusí držet věčně, užívají v nadsázce pokřiku „Pískej konec!“ Stejná slova mohla znít chodbami ministerstva financí, když se tamní úředníci dopočítali plnění státního rozpočtu za jedenáct měsíců letošního roku. Skutečně – kdyby rok skončil listopadem, vypadal by rozpočet jako ze škatulky. V plánu byl deficit 40 miliard, listopad přinesl saldo minus 38,6 miliardy korun.
Jenže málo platné, rok má ještě prosinec a i přes něj se státní kasa bude muset nějak probojovat. A pokud si mají ministerští rozpočtáři zasloužit svůj plat, měly by být příjmy a výdaje v samém závěru roku plus minus v rovnováze. Což není zrovna jisté. Zatímco výdaje poslušně rostou v souladu s plány a politickými gesty od platů státních zaměstnanců přes sociální dávky po důchody, příjmy za původními odhady poněkud zaostávají. Berní úředníci zkasírovali do konce listopadu necelých 80 procent plánovaných výnosů z firemních daní a miliardy proti plánům chybějí i ve výběru DPH nebo sociálního pojištění. Zpomalování české ekonomiky je zkrátka vidět i ve státní pokladnici.
Za zmínku stojí i posledních 18 miliard korun, které ještě ležely na privatizačním účtu a které vláda Andreje Babiše rozpustila do státního rozpočtu letos v březnu. Nebýt těchto peněz, vykazoval by rozpočet na konci listopadu deficit nějakých 56 miliard. Zbytek peněz z privatizace, na níž jinak premiér nenechá nit suchou, tedy nakonec pomohl i Babišovi – vypadá díky nim na první pohled jako lepší hospodář.
Listopadové plnění rozpočtu není žádná tragédie a Česko se nehrne k bankrotu. Je ale dobře vidět, jak napjaté a bez rezerv je plánování českých státních financí. Jakmile hospodářství jenom zlehka zavadí o brzdu, jsou velká pozitivní rozpočtová překvapení a vyrovnané či přebytkové státní účty rázem minulostí.
