Fotbal je odrazem společnosti - říká se. Nebo je to opačně? Společnost je odrazem fotbalu? S trochou nadsázky by pak bylo možné říct, že měníme ministry po vzoru fotbalové praxe jako ponožky. Párkrát se prohraje a jdeš. Hráči jsou v tom nevinně, fanoušci volají trenér ven.
Píše se začátek března 2020 a kouč našeho týmu nemá příliš důvodů k chmurným myšlenkám. Sezóna je před svým začátkem. Máme v plánu stát se Country for the Future, on je okolím oceňován za příkladný přístup k digitalizaci a některé projekty v tom směru jsou slušně nastartovány. Spí se mu dobře. Původem je právník, má rád, když mají věci svou vnitřní logiku.
Pak ale vejde ve známost nové rozdělení soutěží, do ligy přibyl mezi soupeře COVID-19. Zatím se o něm moc neví, ale zahraniční experti o něm hovoří, že jde o velmi agresivního protivníka. Pyšní se především propracovanou útočnou hrou a velkou odolností.
Hráči našeho týmu jsou si nebezpečí ze strany COVID-19 dobře vědomi. Nechtějí nic podcenit. Hrají disciplinovaně. Obětují se ve prospěch týmu. V zásadě plní vše, co po nich trenér chce.
O letní pauze pak mezi všemi, díky dobrým výkonům a výsledkům z jarní fáze, panuje pohoda. Tradiční soustředění v Chorvatsku se jeví jako vždy jako dobrá příprava na další ligová kola.
Podzimní části sezony se nikdo moc nebojí. Trenér do rozestavení a jednotlivých herních parametrů moc nemluví, důvěřuje svému týmu. Přijdou ale první remízy, prohry. Nikdo nikomu nic neřekl, nepřišla žádná studená sprcha, mytí hlav v kabině. Ale ve vedení týmu dojde k přesvědčení, že trenér něco říct měl. Je to jednoduché - trenér ven.
Přichází nový kouč. Má zkušenosti z armády, na lehce rozklíženou kabinu by měl platit. Jeho vliv na tým je znát. Jenže zachybuje on sám. Disciplína musí být i mezi trenéry, padni komu padni. Nezodpovědný trenér, neexistuje. Ven. Ovšem jeho zkušeností by byla škoda se vzdát. Co z něj udělat sportovního manažera, padne na jednání managementu. Dobrá, opatrně to s ním zkusíme.
Koho ale na lavičku? V Brně mají dobrou juniorku, už dlouho sledujeme, jak tamní mládež šlape. Nezkusíme mu dát šanci v našem “áčku”? No, vlastně proč ne. Sportovní ředitel ho v tandemu pohlídá a navíc, majitele to celé začalo nějak víc zajímat. Ale přece si nepůjde stoupnout na lavičku. Bude každopádně připraven pomoct, když bude třeba.
Jde se od porážky k porážce, moc plánů, co s tím, se nerýsuje. Zimní soustředění, ať už na horách nebo v teple u moře, jak bylo zvykem dřív, se ruší.
Nejasné rozdělení funkcí tým moc nechápe. Navíc COVID-19, vypadá to, má pořád stejné zadání, stejně plní svou herní strategii. Šlape jako hodinky.
Fungování našeho týmu nejen, že nechápou hráči, ale pomalu se v celém systému začínají ztrácet i asistenti trenéra, videokouč, statistik, maséři, kustodi. Někteří podávají výpovědi.
Novináři začínají analyzovat příčiny pochybení, nespokojenost s výkony stále hlasitěji projevují fanoušci z řad ultras.
Majitel na různých fórech stále častěji naznačuje, že bude-li nejhůř, tak to teda vezme. Je skoro březen 2021, sezóna je dlouhá...
