Glosa Petra Peška: Neobyčejný prezident

Miloš Zeman

Miloš Zeman Zdroj: Anna Vackova / E15

Jiří Ovčáček (mluvčí prezidentské kanceláře) na tiskové konferenci
Vratislav Mynář v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.
3
Fotogalerie

Člověk z neopatrnosti spadne a zlomí si ruku. Někdy tak nešťastně, že je potřeba operace. I to se bohužel stává, zvlášt nepříjemné je to v pokročilém věku.

Byť u prezidenta je samozřejmě každý takový úraz – podobně jako jiné zdravotní problémy – vnímán bedlivěji.

V případě Miloše Zemana je tomu dvojnásob. Vzhledem k jeho dalším zdravotním komplikacím, předchozím karambolům a svérázné životosprávě. Nepřekvapí tedy, že už první zmínky o úrazu doprovázelo ujišťování, že zranění neohrožuje prezidentův život.

Možná to bylo opravdu tak, jak zní oficiální verze od hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka, a žádnou senzaci za tím netřeba hledat. Miloš Zeman se večer podíval na zprávy, vstal a šel bez pomoci hole či ochranky. A upadl. „Prostě se to stalo,“ jak to lakonicky popsal další člen prezidentského týmu, kancléř Vratislav Mynář.

Jenže obyčejný není nejen Miloš Zeman, ale ani jeho lidé. Kancléř musel dovysvětlit, že prezident má přeci „právo přemístit se ve své vile“ jak chce, tedy i bez ochranky. A hradní mluvčí děkoval na sociálních sítích všem, kteří na hlavu státu myslí, se snímkem světců v kostele. Byť jde jen o zlomeninu ruky a operace měla proběhnut standardně. Ale budiž, to jsou jen detaily.

A budiž i Miloši Zemanovi přáno brzké uzdravení. Což ale neznamená, že není legitimní se ptát, v jakém zdravotním stavu se hlava státu – a tedy mj. i vrchní velitel ozbrojených sil – skutečně nachází. A nejen proto, že mu zjevně činí potíž vstát a jít od televize bez cizí pomoci.

Téměř od počátku jeho mandátu je jeho program značně omezován. Stačí si například vzpomenout, jak dlouho trvalo, než se na veřejnosti objevil po vypuknutí koronavirové krize. Skoro by se tak dalo říct, že nynější úpravy žádnou velkou změnou nebudou.

Toto není žádný hyenismus, jde o záležitosti týkající se chodu státu. Jistě, už při zvolení - a ještě více při znovuzvolení - Miloše Zemana voliči věděli, že na tom není úplně dobře. Přesto pro něj hlasovali. A prezidentovi odpůrci by vlastně mohli být rádi, že toho příliš mnoho nestíhá. To jsou ale jen malé útěchy.