Miloš Zeman je zhruba v polovině svého druhého mandátu. Okamžik změny na Pražském hradě se pomalu, ale jistě blíží, zároveň s tím se objevují jména možných nástupců. A také možnosti, jaký typ politika či nepolitika by mohl mít šanci stát se čtvrtou polistopadovou hlavou státu.
Už tohle bude významný aspekt příští prezidentské volby, která se má konat nejpozději v lednu 2023. Václav Havel, Václav Klaus i Miloš Zeman patří mezi jakési polistopadové mohykány. Neboli politiky, kteří klíčovým způsobem formovali vývoj uplynulých třech dekád. V dobrém i ve špatném.
Zde jedna z mála jistot příští prezidentské volby: nikdo další podobný už tady není – pokud by se tedy Václav Klaus nerozhodl kandidovat znovu.
Prognostik, senátor či generál
Buď se tak hlavou státu stane někdo, kdo je s polistopadovým vývojem také spojen, ale ne tak výrazně. Do této kategorie zapadá například bývalý ministr průmyslu za ODA a nynější šéf Hospodářské komory Vladimír Dlouhý (a před rokem 1989 též přední ekonom Prognostického ústavu a člen KSČ). Při minulé volbě byl vyřazen kvůli nedostatku platných podpisů, nyní ho zatím pouze zmínil jako vhodného „kandidáta pravice“ Miloš Zeman.
Jistá spojitost s polistopadovým vývojem je i u senátora Pavla Fischera, který mimo jiné působil na Hradě za Václava Havla. V minulé volbě dostal 10,2 procenta, nyní je ve fázi zvažování. Podobně je to u hudebníka a jednoho z architektů odchodu sovětských vojsk Michaela Kocába, který se v rozhovoru pro rádio Impuls svěřil: „Přemýšlím, že bych do toho tentokrát šel.“ Otázka samozřejmě zní, s jakými šancemi.
Nemalé šance naopak bývají připisovány generálu Petru Pavlovi, který po roce 1989 působil v čele české armády či vojenského výboru NATO (a před listopadem v Československé lidové armádě, byl také členem KSČ). V průzkumech pro něj sice nehovoří nejvyšší podpora, ale nízký počet odpůrců, což by mohlo být výhodou pro druhé kolo. Tedy pokud by kandidoval a dostal se do něj. On sám to zatím komentuje opatrně slovy jako „služba státu“ či „všechno má svůj čas“.
Vyzývatelé Zemana, odborář a televizní hvězdy
Pak jsou tu nové či relativně nové tváře. Jednak senátor Marek Hilšer, který v minulých volbách dostal 8,8 procenta a zájem kandidovat potvrdil už i nyní. Naopak finalista minulého klání, bývalý předseda Akademie věd a též senátor Jiří Drahoš, váhá. „Momentálně se tím nezabývám,“ řekl v červnu Hospodářským novinám.
Za možného „kandidáta levice“ s jistými šancemi je považován odborový předák Josef Středula – takto ho loni na podzim jako politický protipól Vladimíra Dlouhého označil Miloš Zeman. Ani Středula ale zatím nechce odkrýt karty. „Všechno sleduji a v pravý okamžik se vyjádřím,“ reagoval tehdy pro Seznam Zprávy.
Svéráznou kategorii možných – či nemožných, ale zmiňovaných – prezidentských kandidátů tvoří umělci. Často jsou zmiňováni Zdeněk Svěrák či Marek Eben, druhý jmenovaný dokonce vyšel v květnovém průzkumu agentury STEM/MARK jako jeden z nejpřijatelnějších. Odradit se sérií propadáků v různých volbách včetně těch minulých prezidentských (0,6 procenta) nenechává ani hudebník Petr Hannig a už sbírá podpisy pro novou kandidaturu.
Straničtí koně
Výčet jmen, o nichž se v souvislosti s prezidentskými volbami spekuluje, by mohl ještě dlouho pokračovat. Ať už jde o předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského, který opakovaně už možnost kandidatury odmítl, přes vrchní státní zástupkyni Lenku Bradáčovou po epidemiologa Romana Prymulu. V pestrém mixu nechybějí ani sportovci, namátkou bývalý hokejový brankář Dominik Hašek.
Dá se ale očekávat, že se seznam ještě zahustí, až do výběru vstoupí i politické strany, jejich kandidáti či příjemci podpory. Loni v létě se například psalo o tom, že středopravicové opoziční strany hledají společného kandidáta, který by byl protipólem nynější „zemanovské“ podoby Pražského hradu. Nyní se ale zdá, že to dopadne jak s věčnými, ale nereálnými představami o spojování těchto stran. Buď přijdou s kandidáty vlastními, či to maximálně skončí společným postupem některých stran, podobně jako například nyní v senátních a krajských volbách.
Čekání na Babiše
Klíčové samozřejmě bude, jakou taktiku zvolí koaliční síly. Bráno od konce, pro vedení ČSSD by možná bylo výhodné podpořit již zmiňovaného Jiřího Středulu, aby se „exportem na Hrad“ zbavilo možné konkurence. Hlavní otázka se ale samozřejmě jmenuje ANO a jeho postup.
Už delší dobu se čile spekuluje o tom, že prezidentská funkce by se mohla stát další metou pro Andreje Babiše. Jako možného nástupce ho zmínil i Miloš Zeman. A podle citovaného průzkumu STEM/MARK by mu dalo hlas 34 procent voličů současného prezidenta, pro dalších 65 procent přichází v úvahu. Když se ale vezmou názory všech respondentů, podobně velká skupina (67 procent) by jej nevolila. Což znamená problém v případném druhém kole.
Sám Babiš možnost kandidatury spíš vylučuje. „Já jsem profesí obchodník, jsem člověk, který organizuje, chce věci posouvat dopředu, prezident je spíše reprezentativní funkce,“ reagoval loni v říjnu na TV Nova na Zemanovo „požehnání“. Nicméně dodal: „Vyloučit samozřejmě nemůžeme nikdy nic.“ Byť prý jen v obecné rovině.
